Pozastaveno | Silent Rose │Hyunlix

Prolog

Minulost (rok  1904)

NO - ONE POV

Byl krásný sluneční den. Na nebi nebyl ani jeden mráček. Sluníčko krásně hřálo a proto to byl ideální den být venku. Dva mladí kluci si hráli na zahradě jejich panství. Házeli si s balónem a náramně se bavili. Často se stávalo, že měli volné odpoledne a tak mohli dělat, co chtějí. Měli dost peněž i vypovídalo o jejich postavení ve společnosti. Jejich otec obchodoval s látkami, ze kterých se vyrábělo velmi kvalitní a drahé oblečení. Chtěl aby jeden z jeho synů se stal nástupce v tomto oboru. Však, ale nevěděl, kdo z nich to bude. 

 Starší hodil míč po mladším. Mladší se ho snažil chytit což se mu povedlo. ,,Pokud si myslíš, že nejsem dobrý, tak se pleteš jsem lepší než ty" řekl druhý a hodil mu míč zpět. Starší jen zasmál. Měl svého bratra rád i když to tak někdy nevypadalo. Záleželo mu na něm. Jejich společný smích se nesl přes celou zahradu. ,,Dobře dostal si mě Hyun" řekl lehce zadýchaně a sedl si na lavičku aby si mohl odpočinout. Běhat za míčem bylo vyčerpávající. Mladší se k němu posadil aby si také odpočinul. Začali si spolu povídat až do doby, kdy uslyšeli koňská kopyta, která se blížila k nim. Vstali a koukli se na sebe. Nikdo jim neřekl, že čekají návštěvu. Otec je na to vždy upozornil dopředu. Viděli kočár, který mířil k jejich domu a tak se vydali se podívat o koho se jedná. Kočár zastavil kousek od nich. Čekali, kdo z toho vyleze. Dveře se otevřeli a ven vylezl mladší kluk než byli o ni asi o rok možná dva. Jeho vlasy měli stříbrnou barvu což nebylo typické. Měl typické asijské rysy v obličeji jako oni až na malou věc. Šlo vidět, že jeho obličej je pokrytý pihami. Což nebylo typické. Jinak byl nádherný. Perfektně upravený. Když spatřil bratry na něj koukat usmál se. ,,Zdravím vás" řekl a kluci mohli slyšet jeho velmi hrubý hlas. Jak tak nevinná tvář může vlastnit tak hrubý hlas. ,,A pane Lee vy už jste zde" uslyšeli hlas jeho otce, který mířil k nim. ,,Samozřejmě přijel jsem, jak jsem slíbil. Kdo jsou tihle dva?  Vaši synové?" zajímal se. ,,O ano tohle je můj starší syn Chan a můj mladší syn Hyunjin. Kluci tohle je Yongbok Lee náš nový odběratel látky a šatů. Sám mi nabídl velkou sumu peněz. Takže se k němu budete chovat hezky. Máte nějaké otazky?" ptal se otec. ,,Já bych jednu měl. Kolik vám je?" ptal se Chan velmi ho to zajímalo ani 18 by mu neřekl. ,,Chane..."okřikl ho otec, na to ale Yongbok odpověděl. ,,V pořádku. Je mi 17 a vám?" také ho to zajímalo. ,,20" odpověděl Chan. ,,19"hned po něm i Hyunjin. Oba byli okouzleni jeho krásou. Jak může být někdo tak krásný. Mohli si všimnout jeho světlé kůže. 

Hyunjin POV

Ten kluk. Je nádherný. A to velmi. Jak někdo může mít tak hrubý hlas. To je velmi divný. A ta jeho kůže mi příjde až moc bledá. Třeba je nemocný?....... Ty se radši neozývej. Koukali jsme na něho od hlavy až k patě. Do té doby, dokud neodešel s naším otcem dovnitř.. Nikdy jsem nikoho tak pěkného neviděl. „Celkem zajímavé, že tak mladý kluk má už tolik peněz a chce zrovna naše látky" mumlal jsem si pro sebe. „Ale je pěkný" řekl Chan a hodil po mě balón. „Jo, to je" řekl jsem tiše. Bylo mi jasné, že se mu také líbí. Byl jsem trošku z toho nesvůj, protože když Chanovi se někdo líbí, tak já nemám šanci. „Co je? Sedíš tady jak tělo bez duše" koukal na mě. „Hmm.. důvod je možná jasný, nebo ne?" koukal jsem na něj. „Neříkej mi, že se ti taky líbí" nadzvedl obočí. „Líbí.. To se mi nemůže líbit?" „Víš, že v tomto případě nemáš žádnou šanci, že?" řekl až mě to celkem urazilo. „Si jen myslíš. Se přesvědčíme sami koho si on vybere!" křikl jsem po něm. „Hmm, když jsi tak naivní a myslíš si, že máš nějakou šanci.. Tak schválně s kým z nás půjde na dnešní večerní ples. Jsem zvědavý sám, ale už teď vím, že vyhraju já" trošku se zasmál. „Jsi tak krutý.. ale ne, budu to já. Ty jsi proti němu až moc starší. Takže tak" protočil jsem očima. „Fajn, fajn.. Uvidí se večer, kdo vyhraje tuto sázku. Pak budeme mít oba jasno. Ale abys nebyl později smutný" řekl a odešel. Musím to být já!!! Jemu to nedovolím. Vždy mi někoho přebere a já nemám nikoho. Díky němu nemůžu být šťastný. Šel jsem také dovnitř. Musím něco vymyslet jinak to nejde. Vešel jsem do domu a uslyšel smích mého bratra z kuchyně. Koukl jsem tam a viděl, jak se tam směje s tím Yongbokem a tátou. Kurva. Nemám šanci jako vždy. Povzdechl jsem si a odešel k sobě do pokoje. Jak já Chana nemám rád, zato že mi vždy někoho sebere. Nikdy mi nedovolí abych já byl šťastný. Uvidím třeba se to ještě otočí. Snad

Večer

Byl už večer a já byl na plesu. Vyrazil jsem dřív než oni. Opravdu jsem se na ně nechtěl dívat, protože žárlím. A to velmi. Tak krásné stvoření a má skončit s ním? Ať na to nemyslí. V ruce jsem držel sklenici se šampaňským, které jsem obdržel hned, co jsem přišel. Upil jsem ze sklenice a viděl, že ty dvě hrdličky přišli. Yongbokovi vlasy byli stažené do culíku a přední dva prameny si nechal volně. Takhle to nosívám i já. Někdy. Ve světle jsem mohl vidět, že jeho pihy nebyli vidět. Takže je zamaskoval aby si jich nikdo nevšiml. Vždyť jsou tak úžasné a on je schová. Ale notak. Šli společně k jednomu stolu, kdy mu Chan podržel židli aby si mohl sednout. Asi bych řekl, že se s Chanem baví. No jo je více zábavný než já. Odvrátil jsem radši pohled a šel k baru si pro sklenici whiskey potřebuju něco silnějšího. Přišel jsem k baru a začala se mi věnovat obsluha. ,,Jednu sklenici whiskey" řekl a on mi ji dal. Vypil jsem ji na ex. Bože jsem tak vytočený. 

Tak zda je první kapitola přepsaná. Jsem hodně zvědavá zda se vám bude líbit.