Jen já za to můžu...

88 4 0
                                    

Jeli jsme jako celá rodina na výlet k jezeru. Blbly jsme ve vodě Jack si hrál s dětmi (Kerol (14), Nick (6)). Až najednou začal nick dělat, že se topí, Jack se proněj rozběhl do vody. Mezi tím se Nick smál na břehu a myslel si, že ho Jack vidí... Neviděl....Jack byl dlouho ve vodě. Volali jsme na něj,ale neslyšel nás. Po chvíli záchvatu smíchu jsme viděli Jackovo tělo jak bezmocně plave na hladině jezera. První kdo se do vody se rozběhla Kerol. Vytáhla Jacka na břeh, masáž srdce nepomohla,nic nepomohlo. "Mami, on je táta mrtvý?!" zeptal se tázavě se slzami v očích Nick. "Ne, nesmí být mrtvý!!!" Zakřičela Kerol.Postavila jsem se nad bezvládné tělo a obejmula děti kolem ramen. Nikdy se ke mě tak nepřitiskli, jako teď... Nick zal ručník a Jacka přikryl. "Odpočívej v pokojji, táto. Měli jsme tě rádi..."pronesla Kerol než začala usilovně plakat,až jsem měla celé triko mokré.!Je to má vina... měl jsem k němu připlavat, aby věděl, že jsem se netopil."Pronesl Nick "To už nikdy neříkej,nikdo za to nemůže. A tátu nám to nevrátí."Dodala Kerol která mě tiskla co nejvíc co to šlo... Stáli jsme asi ještě nějaký ten čas nad Jackem, který byl mrtvý.


Forever together-Expl0itedKde žijí příběhy. Začni objevovat