Nová kapitola života

21

Tomův pohled
Ležel jsem s Nat v posteli, měl jsem jí u sebe. Asi tu holku...miluju, jenže ona na lásku prý nevěří. Když mi to řekl Bill trošku mě to zabolelo, ale já se té holky nevzdám. Budu o ní bojovat. Miluju když se jí dívám do očí, jsou nádherné, jsou výrazné na jejím obličeji. A též jejich barva, modrošedivé. Říká se že modré oči kradou duši..tyhle oči mi ukradli srdce. Je dokonalá, vzhledově ale hlavně chováním.
N - Měl bys už jít k sobě.
T - A pusu na dobrou noc dostanu?
N - Snad jsi velký kluk ne?
T - Jsem, ale aby se mi líp spalo.
N - Fajn.

Šel jsem ke dveřím a políbil jí a popřál dobrou noc.

Nat pohled
Dneska se mi asi bude spát dobře.. kolik je vůbec? 23:45 zas tak pozdě není. Najednou mi někdo zavolal, kdo to může být tak pozdě? Byla to Adél. Je to paní u kterého mám Kovua.

N - Ahoj Áďo! Copak se děje že voláš pozdě? Koně zas utekli?
A - Zlato je mi to strašně líto...
Slyšela jsem jak brečí, co se stalo?
N - Co se stalo?
A - Nějací kreténi byli opilí a měli u sebe pistol..a blbi a zastřelili Kovua.. je mi to strašně líto.
N - Ne.. to není pravda..!
Jak to řekla spadla jsem na zem..byl to můj nejlepší přítel..spřízněné duše nemůže to být pravda!
A - Je bohužel. Zítra se s ním můžeš rozloučit..promiň měj se.
N- ahoj.

Seděla jsem na zemi, brečela jsem klepala. Byla plná vzteku. Najdu ty debili co to udělali.
Šla jsem do koupelny se opláchnout obličej, viděla jsem se v zrcadle, už jsem to nevydržela. Vší silou jsem dala pěstí do zrcadla, měla jsem pořezané klouby plné krve. Už jsem musela zakřičet. Z plných plic jsem zakřičela. Musela jsem to dostat ven.
Přiběhli kluci do koupelny, měli strach v očích když viděli tu krev.

Ge - NAT! CO SE DĚEJE?! CO SIS UDĚLALA?!!
N - ONI HO ZASTŘELILI! TI ZMRDI MI ZABILI KOVIHO!!
Ge - Cože? Jak to víš?
N - Adéla mi volala...zabili ho..

Georg mě obejmul, já jen seděla v klubíčku a klepala se, brečel..cítila jsem jeho slzy na svých vlasech. Jen jsem vzlykala, klepala se, a dýchala těžce. Po kloubech mi tekla krev.

N - Já..už nemůžu...tohle je moc..
Ge - Zlato to bude dobrý.. jsme tady.

Kluci šli k nám, viděla jsem jak je ničí mě takhle vidět...zas Gustav mně hladil po vlasech, Bill ke mne přišel a obejmul mně.
Nešlo přestat brečet, Georg se na mě podívala, a vzal mě do náruče a odnesl do obejváků. Položil na gauč a šel pro skleničku vody. Bill si sedl vedle mně a chytl mě za rameno, Gustav se posadil naproti mě a ošetřoval mi klouby.

Ge - Napij se.
N - Nechci..zítra se pojedu s ním rozloučit.
T - Pojedu s tebou.
Přišel Tom který si sedl vedle mě a chytl za ruku co byla v pohodě.

Gu - Teď to bude trošku bolet.
Trochu jsem zasténala bolestí, Tom mě hned chytl silněji za ruku, měl v očích strach.

B - Pojedeme všichni, teď nás potřebuješ.
Ge - Má pravdu Bill.
N - Já už stejně nemůžu...kdyby přišla smrt pro mně tak už mi to jedno. Všechno se dojebalo, moje psychické zdraví už je v prdeli. Netušila jsem že ho dneska naposledy uvidím, naposledy svezu. Když jsme spolu jezdili tak jsme byli jako jeden...teď je pryč.

Zase jsem začala brečet,kluci mně hned obejmuli.

T - Tohle neříkej, slíbil jsem že tě ochráním. A najdu ty zmrdy co to udělali a zabiju je.
Ge - Nat dneska budeš spát s jedním z nás ano? Nenechám tě samotnou.

T - Vezmu si jí k sobě. Dneska spíš se mnou.
Šla jsem k Tomovi do pokoje, sedla jsem si na postel Georg Gustav a Bill mně šli obejmout. Dali mi pusu má čelo a šli k sobě.

T - Tady máš moje tričko na spaní, tvoje je od krve. Otočím se aby ses mohla převlíknout.
N - Děkuju.

Tomův pohled
Šel jsem k sobě do pokoje si lehnou, chtěl jsem spát. Najednou uslyším ránu, jako by se rozbilo sklo, a pak řev. Byla to Nat. Běžel jsem rychle k ní do pokoje a kluci se mnou. Viděl jsem krev a sklo v umyvadle, co se stalo?! A pak jsem viděl Nat jak brečí. Georg se ptal co se stalo, ona mu odpověděla ale nerozuměl jsem s klukama ani slovo. Zas mluvila česky. Viděl jsem Georga jak mu tečou slzy..poprvé jsem ho viděl brečet a to se známe X let. Chvilku jsme tam byli a pak jí Georg odnesl do obejváku, Gustav šel pro obvazy a dezinfekci. Bill si sedl k Nat, a já šel za Georgem a zeptat se co se stalo. Když mi to řekl stál jsem v šoku..věděl jsme jak Nat toho koně milovala, tohle jí muselo bolet. Šel jsem za ní. Už se trošku uklidnil, řekla že zítra za ním pojede, rozhodně nepojede sama! By nedala, musel jsem jí držet za ruku, když jí Gustav ošetřoval. Měl jsem vztek na ty zmrdy, jak tohle někdo může udělat?
Musím jí chránit.

Tady bych to ukončila :D ještě budu pokračovat v tomově pohledu, ale to by bylo extrémně dlouhé :D a omlouvám se jestli někoho tady ta část rozbrečela, ani moje oči nebyli suché.