Já nejsem tvůj Poklad [Taejoon]

Máš ještě místo na dezert?

Taehyung spokojeně vzdychl a ponořil se do horké vody až po krk. Svaly ztuhlé z několikahodinového sezení v kanceláři se postupně uvolnily. Taehyung zavřel oči, mysl soustředil pouze na pálení, které na pokožce kvůli teplotě vody cítil a na vůni pěny do koupele, kterou použil. Jelikož měl Taehyung dnes odpoledne hodinu pilates, odešel z kanceláře dříve. Po lekci se sice narychlo osprchoval, ale nic neuvolní tělo tolik jako teplá koupel. No, byl si jistý, že sex nebo masáž by fungovaly stejně efektivně. Teď měl ale konečně chvilku pro sebe a Namjoon byl momentálně nedostupný, takže další dvě možnosti musel vyškrtnout. Obklopen svíčkami a jahodovým aroma strávil Taehyung v koupelně několik dlouhých minut. Když se v jednom ze svých županů vrátil zpět do ložnice, zkontroloval čas na mobilu. Lehce se zamračil. Vyšel z ložnice a zamířil do společenské místnosti, kde na pohovce zrovna jeden z Namjoonových mužů sledoval televizi.

"Jerry, Namjoon se ještě nevrátil?" zeptal se Taehyung, čelo stále svraštělé. Muž vysoký jako hora a s bicepsy, u kterých hrozilo, že mu roztrhnou tričko, otočil hlavu jeho směrem a zakroutil hlavou.

"Ne, pane V. Pan Kim je prý stále v kanceláři. Jungkook už tu ale je. Pan Kim ho poslal domů, aby na něho prý zbytečně nečekal."

"A jak se chce vrátit domů?"

"Prý si zavolá taxi. Ale Jungkook se nabídl, že se pro něho kdykoliv vrátí."

"Díky Jerry," pousmál se na něho Taehyung.

"Není zač pane V," řekl muž a přetočil si na televizi část filmu, kterou kvůli rozhovoru nevnímal. Taehyung stál na místě a s našpulenými rty přemýšlel. Nohy ho samovolně zavedly do kuchyně.

"Alberto, nebude vadit, když na chvilku využiju tvou kuchyni?" zeptal se nejistě. Ital mu věnoval rozzářený úsměv.

"Ale vůbec ne, pane V! Co se chystáte uvařit?" zeptal se a otřel si mokré ruce do utěrky. Taehyung pokrčil rameny.

"Vlastně ani nevím. Hádám nějakou lehkou večeři. Nejlépe něco do ruky. Co se bez problému může jíst v kanceláři v tuhle nekřesťanskou hodinu."

"Ah! Myslíte nějaký sendvič?"

"Sendvič? Oh, sendvič je ideální," zamumlal Taehyung a sám pro sebe si přikývl. Alberto si přehodil utěrku přes rameno.

"Pomůžu vám."

"Jen mi řekni, co mám udělat. Během vaření ještě popřemýšlím o dezertu."

*

Taehyung prošel kolem prázdné recepce, v ruce svíral úhledně zabalený balíček. Jediné světlo na patře vycházelo samozřejmě z Namjoonovy kanceláře. Dokonce i u Seokjina panovala tma a to bylo nevídané. Pohledný muž trávil v práci stejně úmorný počet hodin jako Namjoon. Možná se dozvěděl, že Jungkook byl poslán domů a nemohl se ho dočkat. Taehyung zlehka zaťukal na dveře Namjoonovy kanceláře a rovnou vešel dovnitř. Namjoonovy unavené oči se odlepily od monitoru a sjely Taehyunga od hlavy až po paty. Nakonec zůstaly zírat na balíček, který Taehyung držel v ruce.

"Doufám, že tu neplánuješ přespat," rýpl si do Namjoona Taehyung a pozvedl na něho obočí. Namjoon se opřel do křesla a prohnul se v zádech. I na druhé straně místnosti Taehyung zaslechl, jak mu křuplo v páteři.

"Čím víc se přiblížíme zrealizování projektu, tím to bude pravděpodobnější," Namjoon si povzdechl a prohrábl si rukou vlasy.

"V žádném případě," podotkl Taehyung. Představa, že by Namjoon spal několik dní v kanceláři a ne s ním v sídle, v jejich pohodlné posteli, se mu vůbec nelíbila. Pomalými kroky přistoupil k pracovnímu stolu. Neušlo mu, jak Namjoon sleduje každý jeho krok a zírá na jeho odhalené kotníky.