Já nejsem tvůj Poklad [Taejoon]

EPILOG

O devět měsíců později

"Už abychom měli po službě," postěžoval si Kim Soo-Hyun jakmile s Taehyungem nasedli na rušné Seoulské ulici do svého služebního auta. Byl konec září a slunce nahradily šedé dešťové mraky. Ani dnešek nebyl vyjímkou. Taehyung kvůli studenému větru a občasným přeháňkám musel dnes ráno ze šatny vytáhnout služební žluto-černou bundu, která díky reflexní barvě zářila na míle daleko. Ztěžka dosedl na místo řidiče a odhodil kšiltovku na palubní desku.

"Jo, dneska nemáme nejlepší den," povzdechl si a prohrábl nově nabarvené modré kadeře. Uběhlo již několik měsíců, co mu barva odrostla, ale Taehyung nedokázal odolat a nechal se znovu obarvit. Možná v tom měl trochu prsty jeho partner, který mu neustále opakoval, jak mu barva slušela a jak sexy v ní vypadal. Taehyung si nevědomky olízl rty.

"Slabě řečeno," odfrkl si Taehyungův bývalý milenec. Když se Taehyung po tolika měsících vrátil zpět na svou pozici policisty, neměl jinou možnost než vše svému oddělení vysvětlit, počínaje jeho bývalým parťákem Kim Soo-Hyunem. Přiznal muži, že to byl skutečně on, koho tenkrát s Namjoonem potkal v kavárně v obchodním centru. Jelikož byl ale uprostřed mise, nemohl mu samozřejmě svou identitu prozradit. Taehyungův současný partner o jeho dřívějším sexuálním vztahu se Soo-Hyunem věděl a nebyl zrovna nadšený z toho, že by s ním měl Taehyung trávit o samotě každý den několik hodin. Ale Taehyung svou práci miloval a neměl problém být v Soo-Hyunově blízkosti. Naopak. Stále muži důvěřoval natolik, že ho chtěl mít v práci, kde je vysoká pravděpodobnost stresových situací, po svém boku. A cokoliv sexuálního, co mezi nimi bylo, bylo nyní absolutně zapomenuto... alespoň pro Taehyunga. Zatímco Soo-Hyun mluvil přes vysílačku s centrálou, Taehyung nastartoval auto a zařadil se do vedlejšího pruhu mezi projíždějící vozy. Seoul byl stejně jako každý den narvaný k prasknutí. Lidmi, auty, cyklisty. Taehyung plynule projížděl rušnějšími, ale i opuštěnějšími vedlejšími ulicemi, oči neustále na stopkách. Soo-Hyun jim později odpoledne skočil pro horkou čokoládu a hotteok, který si v klidu ani nemohli užít, protože museli vyrazit k hádce spolupracovníků, která se vymkla kontrole. Papírování jim na stanici zabralo další hodinu a Soo-Hyun s Taehyungem přemýšleli, jestli má ještě cenu vyrazit na objížďku. Nakonec se vrátili do auta, zbytky studených hotteoků odložené na palubní desce. Projížděli svůj rajón stejným tempem a stejnou cestou jako vždy, když kolem nich najednou ve vedlejším pruhu projelo černé SUV rozhodně vyšší rychlostí než bylo ve městě povoleno. Taehyung se automaticky zamračil a zapnul světla na střeše auta. Šlápl na plyn a zařadil se za auto.

"Ta značka je mi povědomá," rýpnul si Kim Soo-Hyun a Taehyung poprvé pohlédl na směsici písmen a čísel. Nespokojeně zamručel.

"Já je zabiju."

"Na to se rád podívám."

Auto s prvním bliknutím světla na policejním autě zpomalilo. Ujelo několik metrů a zastavilo na parkovacím pruhu u chodníku. Taehyung zaparkoval přímo za nimi, zatáhl ruční brzdu, popadl kšiltovku a nasadil si ji.

"Počkej tady," procedil skrz zuby na svého parťáka.

"Um...hum..." zamumlal Kim Soo-Hyun. To už Taehyung vystoupil z auta a rychlými kroky došel k okénku u řidiče. Ani se neobtěžoval na okénko zaťukal. Řidič ho stáhl sám. Taehyung nasadil přísný výraz.

"Váš řidičský a technický průkaz, prosím," natáhl ruku a prstem pobídl řidiče, aby si pospíšil. Řidič si povzdechl.

"Tae,..."

"Žádný Tae, Jungkooku. Tento týden už je to po třetí! Takovým tempem ti brzy odeberou řidičský průkaz. A proč? Protože tvůj boss je majetnický sobec, který musí být středem mé pozornosti a když sloužím, nenapadne ho nic jiného než tě donutit porušit dopravní předpisy jen proto, aby se mnou mohl promluvit alespoň pár vět."