Láska ze strachu

11.

Mona

Probudila jsem se a postel vedle mě byla prázdná. Usmála jsem se při vzpomínce na předchozí noc. Zahřál mě hřejivý pocit uvolnění. Sama sebe jsem nepoznávala. Nechápala jsem co se to se mnou děje. Moje tělo na to Zadeovo reagovalo divně. Nikdy jsem takové pocity neměla. Bylo to divné ale líbilo se mi to, možná až moc. Moje pocity jakoby nedávaly smysl. Moje náklonost k němu rostla a strach se zmenšoval. Bylo to naprosto nelogické a pošetilé.

Vylezla jsem z postele a šla se osprchovat. Namalovat a učesat. Vzala jsem si mikinu a tepláky. Už oblečená jsem si sedla na postel, dovnitř vešel Zade a usmál se.

"Dobré ráno princezno" nad jeho oslovením jsem se musela usmát. Bylo to sladký. On byl sladký. Napochodoval si to ke mě jen v teplákách a vzal mě do náruče. Vyjekla jsem.

"Co to děláš?" Bouchla jsem ho pěstí do hrudi.

"Nesu tě na snídani." Zase se na mě usmál a nesl mě do kuchyně.

******************
Zade

Seděl jsem za stolem ve svojí pracovně. Nemohl jsem přestat myslet na Monu. Po včerejšku jsem ji chtěl omrdat ještě víc. Ty její vzdychy my zněly v uších pořád a pořád dokola. Nesnášel jsem to. Za asi hodinu mě čeká schůzka s členy mafie a nejsem schopný nic udělat. Přichystat žádné papíry ani rozdávat rozkazy. Jen jsem seděl a dokola a dokola si přehrával tu scénu.

Já vím. Bylo to špatné. Je jí teprve 13 ale ona je prostě dokonalá. Ještě nikdy jsem nikoho nechtěl tak moc jako ji. Mám pocit že jsem na ní závislý. Potřebuji další dávku ale tentokrát chci silnější. Chci ji mrdat až zapomene svoje jméno.

Z mých myšlenek mě vytrhl Oliver, jeden z mých bodyguardů.

"Jsme připraveni pane, pojedou dvě jednotky a jedna je v záloze. Máte ještě nějaký rozkaz?" Stál ve dveřích a ptal se mě na otázku na kterou jsem neznal odpověď. Setkání mafie měli být přátelské ale v místnosti plné mafiánů nikdy nevíte. Byl jsem tak vykolejený z Mony že jsem ani nepřemýšlel a nevymýšlel strategie jako obvykle. Kývl jsem na něj že další rozkazy už nemám a on odešel. Ještě pár minut jsem takhle seděl.

Když jsem se konečně zvedl došlo mi že pistole za opaskem stačit nebude. Tentokrát to chce chce lepší obranu. Prošel jsem tajnými dveřmi za knihovnou do mé osobní zbrojnice. K pistoli jsem přidal i sadu nožů a malou bombičku na odlákání pozornosti. Dělá to sice jen dým ale to stačí na krátkodobé rozptýlení.

********************
Omlouvám se ta delší pauzu ale neměla jsem moc náladu a ani motivaci na psaní. Doufám že jste to vydrželi a že budete číst dát. Taky moc děkuju za všechny moje čtenáře, nikdy bych nečekala že poroste knížka takhle nahoru. Moc vás miluju💋