" Ale je v kómatu "
Začal jsem brečet.
Proudy slz.
Skoro jsem ani neviděl přes slzy.
Doktorka odešla a já tam jen tak postával.
Přemýšlel jsem nad životem.
Jestli ho mám ukončit nebo ne.
Radši jsem už nad nechtěl přemýšlet.
Doma jsem si lehl na postel.
Ne do svojí postele, ale do Mayi.
Brečel jsem a u toho koukal do stropu.
Hlavou se mi vyvíjeli myšlenky o sebevraždě.
Ne! Tome budeš za ni chodit každej den do tý doby dokud se neprobudí nebo neumře.
Teď doufám že se spíš probudí.
Uběhl rok a Maya je pořád v kómatu.
Už nevím co dál dělat.
Chodím za ní každý den.
Někdy i u ní spím.
Sedím na židli a hlavu a ruce mám na její hrudi.
Zajímavý bylo že se mi tak hezky spalo.
Dokonce jsem ji i česal její hladký vlasy.
Povídal jsem si s ní i když mě neslyšela.
Brečel jsem u ní.
A smal se.
Nosil jsem ji kytky a balónky.
Kytky zvadnou a balonek se vypustí.
Stejně jako chuť žít.
Už jsem to pomalu nezvládal.
A furt jsem nevěděl co se ji stalo.
Chuť nežít nechutně rostla.
Ale furt žiju.
S nadějí že Maya bude v pořádku.
Jednoho dne jsem se koukl do zrcadla.
Moje dredy se mi už nelíbily.
Chtěl jsem změnu.
Popadl jsem nůžky a černou barvu.
Stříhal jsem a doufal že si neustrihnu půlku mých pravých vlasů.
Naštěstí ne.
Jakmile jsem je rozčesal, vzal jsem černou barvu.
Umyl jsem si je nejdřív a až pak na ně dal až moc černý barvy.
Následně jsem je usušil a zapletl.
Vypadal jsem líp.
Už víc dospělejší.
Z koupelny jsem rovnou zašel do Mayi pokoje, kde měla různé šátky.
Vzal jsem si ten nejhezčí.
Byl čistě černý.
Pak následně jsem šel do mojí skříně.
Věděl jsem že někde v zadu za mojí velkou hromadou obřích triček mám i nějaké menší a hlavně jsem hledal můj svetr.
Který mi upletla Maya.
Svoje obří kalhoty jsem si nechal.
A kšiltovku jsem uklidil.
Bylo to divný nemít na hlavě tunu dredů a kšiltovky.
Měl jsem namířeno do nemocnice za Mayou.
Však marně.
Doktorka mě tam nechtěla pustit.
" Pane, dnes na tom není nejlíp.
Je v kritickém stavu léčby a proto už se s ní nemůžete vidět. Zavoláme vám až se to o hodně zlepší "
Přikývl jsem a šel domů.
Tam jsem udělal to že jsem si lehl a už se nezvedl.
Nejedl jsem snad 5 dní.
Přežíval jsem na pití.
Nakonec jsem se rozhodl si dát aspoň sušenku.
Nakonec jsem se už jenom topil ve svých slzách.
