Nevím co to do mě vjelo , mám chuť jít trénovat s mečem ale myslím si že by mi to Will nedovolil, seděl jsem u sebe na postely zapřený o zeď u které stála , holky odešly někam jinam .něčí kroky se pomalu blížily ke dveřím ,čekal jsem zaklepání ale nic se nestalo, místo toho se ze škvíry pod dveřmi vysunula obálka."Co to má znamenat? zase nějakej vtip?" přešel jsem ke dveřím a vzal jsem obálku.Otevřel jsem ji a vyndal psaní.
' Nico ,dojdi dnes po deváté hodině večer k jezezu." W-
Znamená to že by mě taky mohl mít rád ?ne to je blbost dělám si zbytečný naděje.řekl jsem si v duchu. někdo zaklepal na dveře ."Tak já snad nebudu mít ani chvíly klidu " zamumlal jsem "Dále" Do dveří vešel Percy." ahoj , jak ti je ?" zepta se přisedl si ke mě na postel ," Asi dobře?." odpoveděl jsem .S Jacksonem se dobře ovídá a tak jsem s ním mluvil až do večeře.Divil jsem se když jsem zjistli že Will už byl na večeři přede mnou většinou dochází semnou nebo až po mě .
Napil jsem se džusu a čekal až se přemýstíme k ohni. Zpívalo se jedlo se pilo se a já pozoroval Willa jak se baví se svími sourozenci. "uh už je 8:50 " řekl jsem když jsem se podíval na hodiny na stěně jídelního pavilonu.Willa nemůžu nikde najít a tak se vydávám k jezeru. sedím si na 'molu' a pozoruju hadinu vody která se ladně pohybuje v měsíčním světle."Oh ty jsi přišel" řekl někdo za mími zády a dal mi ruce přez oči . "kdo jsem ?" řekl a já hned věděl že je to Will. "Ahoj sluníčko " řekl jsem co nejvážnějším tónem , nobo jsem se alespoń snažil, po chvilce jsem totiž vyprskl smíchy. Will už mi sundal ruce z očí a já se na něj mohl podívat, jako vždy měl na tváři široký ůsměv a měsíční světlo se mu nádherně odráželo v obláčkově modrých očích."Chtěl jsem ti něco říct" řekl po chvíly Will."já tobě vlastně taky něco chtěl říct " řekl jsem potichu."ty první " dodal jsem po Willově udiveném pohledu." j-já , Miluju tě " řekl Will a pohled upřel ke svím nohám.."Ani nevíš jak dlouho jsem doufal že to řekněš ,Taky tě miluju" řekl jsem a popošel jsem blíže k Willovy, cítil jsem jeho dech až tak blízko jsme byly, Will během chvíle spojil naše rty , byl to rychlí ale procítěný polibek.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Usadily jsme se zpět na molo a já jsem svou hlavu položil Willovy do klína ,Will mě vzápětí chytnul do náruče a držel mě .Byla to nejlepší chvíle mého života."Jak to mezi námi vlastně teď je ?" zeptal jsem se." Tak dobře ,Nico di Angelo , nejrostomileší polobohu kterého jsem kdy vyděl budeš můj přítel?"řekl s ůsměvem Will ."Jasně že budu !!" řekl jsem a vtiskl mu letmí polibek...
Toho večera jsem usínal s nejlepším pocitem mého života, v mé hlavě se mi neustále přehrávala věta ' Chodím s Willem Solace , jsem ten nejšťastnější kluk na světě '
