The Way I Loved You (HP, CZ)

𝘐 𝘮𝘪𝘴𝘴 𝘴𝘤𝘳𝘦𝘢𝘮𝘪𝘯𝘨 𝘢𝘯𝘥 𝘧𝘪𝘨𝘩𝘵𝘪𝘯𝘨 𝘢𝘯𝘥 𝘬𝘪𝘴𝘴𝘪𝘯𝘨

But I miss screaming and fighting and kissing in the rain
And it's 2 a.m. and I'm cursing your name
So in love that you act insane
And that's the way I loved you

━━━━━━━

„Rone!"

„Hmmmph," zachrčel ze spaní.

„Co to děláš? Proč ještě spíš?" Její hlas byl vysoký a jasný. Hrubě s Ronem zatřásla.

„C—cože?" vykoktal Ron o něco zřetelněji.

Hermiona s ním nepřestávala třást. „Jsou dvě hodiny odpoledne! Proč nejsi v práci?"

Konečně se zdálo, že má jeho plnou pozornost. Otevřel oči a nadzvedl se na loktech. „Jsou tři odpoledne?" zamrkal zmateně a Hermiona znechuceně ochrnula ret, když z jeho úst ucítila alkohol.

„Ano," přisvědčila důrazně. „A ty máš teď být v práci."

Ron zasténala. „Zatraceně. Zaspal jsem!"

„Nepovídej," sykla ironicky a sledovala, jak se vymotává z peřiny.

„Nemůžu uvěřit, že ses ve všední den tak opil a zmeškal práci..."

„Hermiono... bolí mě hlava, mohla bys trochu—"

„A čí je to asi problém?" ještě zvýšila hlas. „Jak můžeš být takhle nezodpovědný, Ronalde? Mohli by tě vyhodit!"

Ron zaúpěl. „Hermiono, prosím tě! Už tak se cítím provinile, mohla bys zmlknout?"

„No to by ses měl cítit! Profese bystrozora je velice vážná a zodpovědná věc, nemůžeš jen tak—"

„Hermiono!" Ron musel zvednout hlas, aby ji překřičel. „Víš vůbec, proč jsem včera pil?"

Nadzvedla obočí a založila si ruce na hrudi. „A proč by to mělo být důležité?" Opravdu neměla tušení, proč se včera sebral a zpil se všemi svými bratry do němoty a nerozuměla tomu, jak by cokoliv mohlo omluvit jeho nezodpovědné chování.

„George měl narozeniny. George a... a Fred," zašeptal. Při jménu druhého dvojčete se mu hlas trochu zadrhl. „George nás potřeboval."

„Já... to jsem zapomněla," přiznala Hermiona rozpačitě.

„To se někdo má," ušklíbl se Ron s nehezkým úsměvem a natáhl se pro svůj hábit.

„Ale přesto jsi neměl být takhle nezodpovědný! Co tomu řekne tvůj šéf?" nehodlala se jen tak lehce vzdát. Ron ji ignoroval, zamířil přímo ke krbu. „Kam jdeš?"

„Do práce."

„Takhle? Vždyť nejsi vůbec upravený!"

Otočil se na ni s naštvaným výrazem. „Nejdřív mě peskuješ, protože jsem nešel do práce, teď zase, že tam jdu. Tak co vlastně chceš?"

„Aby ses přestal chovat, jako by nám ještě stále bylo patnáct! Jsi dospělý, Ronalde!"

Ron si pohrdavě odfrkl. „No jistě, paní Perfektní. O tom ty něco víš, že? Ty jsi dospělá celý život. Dej mi pokoj, Hermiono." S těmi slovy hodil do krbu zelený prášek a zmizel. Hermiona za ním šokovaně zírala. Tělem jí ještě stále pumpoval vztek a rozhořčení nad tím, že Ron nic nebere vážně. Když se však po několika minutách uklidnila, pocítila nával provinilosti.