STORMY

Kapitola 1. Bouře

Místností se rozezněl zvuk kytary, se zamručením jsem se obrátila v posteli a zatípla jsem budík. „Neeee!" zamumlala jsem do měkoučkého polštáře. Rukama jsem se zdvihla a svěsila jsem nohy na zem, takto jsem se dostala do sedu. Černé prameny vlasů mi vlétly do obličeje, fukem jsem je odehnala. „Mhmmm..... Zas vstávat... To je opruz," nazula jsem si papuče a pomalu jsem se dobelhala do koupelny, kde jsem si učesala vlasy, vyčistila si pleť, zuby a celkově jsem ze sebe udělala člověka. Za chvíli jsem stála u skříně a vybírala jsem si, co si vezmu na sebe. Nakonec jsem zvolila černou halenku s volánky na rukávech, černé kraťasy a černé sandály. Na krk jsem si nasadila stříbrný náhrdelník s černým srdcem, okolo pasu jsem si nasadila stříbrno černý pásek.

Po asi půl hodině jsem vylezla z pokoje a namířila jsem si to do kuchyně, kde už byla máma. „Dobré ráno," pozdravila jsem, když jsem vlezla do lednice a hledala jsem krabičku se svačinu. „Horní polička a dobré ráno i tobě," ukázala prstem, vzala jsem jí a šoupla do batohu. „Jak ses vyspala?" zeptala se, když mi dávala na talíř lívance. „Dobře, jen to vstávání nesnáším."
„Je to poslední den. Nezapomeň si ho užít."
„Jasně mami, neboj," vzala jsem si talíř na stůl a polila jsem si je javorovým sirupem. „Žádní kluci a alkohol!" ozvalo se najednou zpoza mě, rychle jsem se otočila. Byl to táta, kráčející z obýváku do kuchyně. Popřál nám dobré ráno a políbil mamku na tvář. Otec s matkou se moc milovali, i když se občas hádali, vždy si dokázali odpustit. Po tají jsem si přála, aby mě někdo miloval, tak jak se milují ti dva. „Chceš odvést do školy?" zeptal se táta, když si sedal k snídani. Po chvíli úvahy jsem přikývla na souhlas, venku totiž pršelo a mně se nechtělo v lijáku čekat na autobus.

Po cestě v autě jsem si vyslechla přednášku o tom, že mě nesmí ani napadnout se opít. Táta byl celkem přísný člověk, měl rád řád a dodržování pravidel. Vždy na mě dával pozor, nesnášel, když jsem byla někde s partou, jelikož hrozilo, že se napiju a pak opiju. Něvěděla jsem, proč z toho měl takový strach, ale jeho pravidlo jsem i tak vždy dodržela.

Když jsme dorazili k budově, tak zrovna přestalo na chvíli pršet. Rozloučila jsem se s tátou a běžela jsem za mou partou stojící pod stříškou u vchodu do školy. „Tady je naše hvězda!" pleskl Dave rukama, když mě zahlédl. „Ha, ha, ha.... Ahoj lidi!" zachichotala jsem se 'pobaveně' a hodila jsem mu mou kabelku. Bez problémů ho chytil do rukou, jeho panenky udělaly menší oblouk. „Neměl ses s ní vsázet," zasmál se zbytek party. „Poslední den školy... Musíme někam do baru," konstatovala Lenka, Dave přikývl a u toho se na mě podivně díval. „Zas vás budu muset hlídat, co?" opřela jsem se o zídku. „Ale no ták! Pij s námi, tvůj táta to nemusí poznat."
„Jo, nekaž partu, aspoň teď ne," přidal se Dave k Lence. „Zkus to, nám přece můžeš věřit," zvedla konečně Kate hlavu od mobilu, její milý úsměv působil důvěrně, ale nechtěla jsem porušovat pravidla. Nechtěla jsem vidět mého otce naštvaného, jelikož jeho nasrat se opravdu nevyplatilo. Vždycky totiž vymyslel ty nejkrutější tresty, dle jeho slov: „Aby tě ani NENAPADLO to znovu udělat."Jo můj táta byl prostě tvrdej. Spousta lidí se ho i bálo, jelikož byl vysoký a měl vypracované svaly. Jenže ostatní s ním nežili každý den, nebyli zvyklí na jeho silný hlas, pravidla a ani jeho chování. Hluboko uvnitř se totiž skrýval zdvořilý a milý člověk, kterého by si oblíbil snad každý, jenže tuhle část otec tajil před světem.

Se zvoněním jsme vešli do školy, širokou chodbou, lemovanou skříňkami, jsme se dostali do třídy, kde už čekala učitelka. „Tady vás máme! Sedněte si na místa," promluvila učitelka, sotva jsme vešli. Všichni jsme si posedali v nejžádanější řadě lavic. Učitelka začala vyjmenovávat lidi, kteří neprošli maturitou. Byli jen tři, což mě překvapilo, čekala jsem více lidí. Následně pokračovala s lidmi, kteří maturitu zvládli. „Wilder, Lara!" zavolala učitelka moje jméno, hned jsem vstala a namířila jsem si to k ní. „Gratuluji, máte samé dvojky, to je nejlepší výsledek ze třídy," potřásla mi rukou a předala mi vysvědčení. „Děkuji, snažila jsem se," konstatovala jsem s úsměvem. Učitelka pokývala hlavou a taky se usmála: „To je vidět."

Po této slávě jsme se rozhodli zajít si někam na oběd, vybrali jsme malou restauraci v centru města. „No ták zkus to, jen lok," přemlouval mě Dave, abych se napila jeho piva, já ale zdatně odmítala. Nehodlala jsem se ani trochu napít. „Dneska se opiješ, to ti slibuju," ušklíbl se Dave šibalsky. Nesouhlasně jsem zavrtěla hlavou: „Nepovede se ti to." Tentokrát ale vypadal opravdu odhodlaně, měla jsem strach co vymyslí.

Po restauraci jsme se chvíli procházeli v parku, tam jsme strávili několik hodin. Zahráli jsme si Ping-pong, chvilku jsme poseděli u piva a limonády a pak jsme zamířili do města. Porázeli jsme širokými ulicemi lemovanými starými budovami. Na internetu jsme si našli bar s tanečním parketem, aby bylo u toho pití, co dělat. Když jsme vešli do vnitř, uvítal nás velký prostor. Úplně v zadu stál obloukový barový pult, podsvícený bravu mněnícími světly. Za sadou barových židlí byl malý prostor oddělující bar od prostorného tanečního parketu. Na každé straně parketu byly obrovské bedny a uprostřed jedněch byl prostor pro DJe. A za zástěnou vedle baru byly záchody. Strop byl osázen mnoha barevnými světli. Vše vypadalo dokonale.

Zde jsme strávili celé odpoledne až do pozdního večera. Spolužáci už byli přiopití a začali víc s přemlouváním, ať se napiju. Nevím, co to do mě vjelo, asi ta atmosféra na mě začala působit a nakonec jsem se poddala. Objednala jsem si Piňa Coladu. Poprvé v životě se mé rty dotkly alkoholu.... Čekala jsem všechno jen né to, že mi to zachutná.... V ten moment, co jsem se napila, se ve mně něco zlomilo, hodlala jsem se rozjet. „Kašlu na to!" zvolala jsem a bouchla do stolu. „Pravidla nepravidla, hodlám si to užít!" objednala jsem si další Piňa Coladu. A tak to šlo dál a dál, jedna za druhou, až jsem dospěla do bodu, kdy mi bylo všechno jedno a začala jsem tancovat jak střelená. Střídala jsem jednu piruatu za druhou a užívala jsem si každou vteřinu, nikdy jsem se tolik nenasmála jako v tuhle noc, bylo mi nádherně. Bolely mě nohy, ruce a celé tělo, ale to mi bylo jedno i tak jsem tancovala dál. Hudba splývala v jeden tón, davy lidí se na nás mačkaly, ztrácela jsem pojem o sama sobě. Až najednou jsem se svalila na zem, z úst mi vytriskl proud bílo šedého čehosi. Někdo mě chytil a pomohl mi vstát, zmatená jsem se nechala odnést ven, kde bylo hrozně. Ulicemi znělo hučení sirén a lodi okolo křičeli: „TORNÁDO!!" Pamatovala jsem si už jen prudký déšť, blesky a hromy.

Probrala jsem se až po asi hodině, někdo panikařil, v hlase jsem rozpoznala mamku. „Musíme jí uspat!" promluvil otcův drsný hlas, chtěla jsem vstát, ale v ten moment mě něco píchlo a já jsem cítila, jak padám.