Poetické chvilky, schované do buřinky

přebytky

chci servat si kůži z těla
ať žádná na mně není.
nejvíc ze všeho bych chtěla
tlít si někde dole v zemi.

myšlenky běží, neví kam
celej můj život? - sebeklam.
nekonečný cyklus přemýšlení
vsechny dny mi ve zlo mění.

toužím vytrhat si vlasy
cítím každý z nich,
možná to zní pomateně,
ale nechci je už mít.

když svléknu kůži a hlava se obnaží
tak se všechny myšlenky
snad v mžiku vypaří.
každej vlas a kousek kůže
totiž za nějakou může.