CoD: Loyalty

Prolog

První siréna rozléhající se základnou byla svolávací. Co znamenalo, že jsem se zvedla ze židle a vzala si zpod stolu svoji doktorskou brašnu.

Když se ozvala druhá siréna, už jsem stála na příjmu v lékařském křídle a očekávala první zraněné.

Netrvalo to dlouho, chodba se začala plnit a my jsme s kolegou radiologem třídili zraněné podle závažnosti.

Třetí siréna se ozvala skoro hodinu po té první, zatímco jsem byla v ambulanci a sešívala ránu na ruce vojákovi.

„Evakuační, Alex," otevřeli se dveře a stanul tam jeden z těch nejlepších vojáků, jaké znám.

„Mám tady práci."

„Ta se bude evakuovat také. Vojáku," ani nemusel dokončit větu a pacient v mžiku vstal, jen tak tak jsem stihla odstřihnout nit.

„Jsou tady ranění, kteří potřebují lékařský dozor, Ghoste," vstala jsem a sundala si rukavice, „a které nemůžeme přesouvat. Dobrovolně se hlásím."

„Na to zapomeň, ty se evakuuješ. Laswellová mě sežere, jestli tě odsud nevytáhnu." Ghost se mnou ztrácel trpělivost.

„Nemůžu je tady nechat!" rozhodila jsem rukama.

„Můžeš a uděláš to."
Během naší rozmluvy se ozvala čtvrtá siréna. Ghost mě popadl kolem pasu, a i když jsem se bránila, vyhodil si mě na rameno hlavou dolů k jeho zádům. Popadl mou brašnu a za mého bouchání a vzteklého řvaní mě odnesl pryč z ambulance, kde jsem poslední roky trávila tolik času.

„Historie se opakuje," pronesl, když mě položil na zadní sedadlo jeepu, kde na místě spolujezdce seděl ten nejvyšší chlap, jakého jsem kdy poznala, König.

„Ja, natürlich," přikývl, když se otočil dozadu na mě. Taška mi přistála v klíně a já se jí chytla jako klíště.

Ghost si sedl na místo řidiče a na plný plyn vyjel od základny. Neujeli jsme ani 300 metrů, když na ní dopadla první raketa.

Což mě vrátilo do dne, kdy jsem Ghosta a celou tuhle partu vojáků potkala poprvé.