11 - Jo

102 5 1
                                    

,,Lando!" rozběhl jsem se ke dveřím.
Když jsem ho uviděl neuvěřitelně se mi ulevilo. Objal jsem ho kolem krku a on neváhal a taky mě obejmul.
,,Co blbneš? A proč je tady Pierre?"
Podíval se na Pierra a pak na mě a doufal, že něco řekneme.
,,Kde jsi byl?" pronesl jsem do ticha.
,,U někoho doma."

V ten moment jsem si všiml fleku na jeho krku a došlo mi, že ta holka o které si dělal legraci na golfu nebyla legrace.

,,Jo, to je kurva dojemný."
Řekl znechuceně Pierre.
Podívali jsme se na sebe s Landem.
,,Alexi teče ti krev!"
Zmateně jsem se podíval na své zápěstí a opravdu jsem krev viděl.
Musel mě trefit střep, když Pierre hodil skleničkou.
Lehce jsem uhl pohled na Pierra tak, aby si toho Lando všiml.
Lando jen lehce pootevřel nechápavě pusu a podíval se na Pierra.
Z jeho pusy byl jen slyšet výkřik.
,,Ubožáku."
Pierre, který už byl zabraný do svého telefonu se v půlce chodby zastavil, zvedl hlavu a otočil se na patě.
,,Co že jsi říkal?"
,,Že jseš pičus."
Pierre zvedl obočí ,,Lando proč neřekneš Alexovi ze pícháš jeho ex?"
Pierre se jen zlomyslně usmál a prásknul s dveřmi.

Teď jsem na chodbě zůstal stát jen já a Lando. Z ruky mi tekla krev a já měl jen slzy v očích a nechápal jsem co jsem teď slyšel.
Lando se na mě jen smutně díval.
,,Je to pravda?" po chvíli ze mě vypadlo.
,,No víš-"
,,Takže jo?"
,,Ale Alexi vša-"
,,Jo nebo ne?"
,,Jo..."

Došlo mi, že ten člověk u kterého byl, byla ona.
Díval jsem se mu do očí a vrtěl hlavou.
,,Alexi pojď si zalepit tu ruku."
Chytl mě za rameno a ukázal na můj byt.
,,Ani nevíš co pro mě Lily znamenala."
,,Alexi vím, že jsem to v tomhle směru posral, ale můžeme to vyřešit, až ti zalepím tu ruku."
Souhlasně jsem kývl.

...

,,Takže takhle to bylo."

Lando mi odvyprávěl celý příběh a já pochopil, že jsem Lily ztratil, byl jsem na Landa naštvanej, ale nedával jsem mu to za zlý. Už je to dlouhá doba co jsme se rozešli a nemyslel si, že by mi to mohlo ublížit.

Dostal jsem pocit jakoby se něco dalšího stalo, ale neřešil jsem to.

,,Takže spolu jste?"
,,No, jo, ale takhle jsem ti to fakt říct nechtěl"
,,Hmm, volal jsem i tvojí mámě, má o tebe strach dej ji vědět."
Ignoroval jsem jeho odpověď na mojí otázku.
,,Zavolám jí. Hele a jak to máš s Georgem?"
,,No víš je na mě naštvanej."
,,Proč? Mám mu něco udělat?"
,,Jen to ne, naštval se na mě kvůli Pierrovi, mysleli jsme si, že ti něco udělal."

Lando na mě koukal nechápavým pohledem. ,,Cože jste si mysleli?"
Začal se smát. ,,Kolik si myslíš že mi je? Já bych si od něj nenechal nic udělat."
Zavrtěl jsem hlavou a usmál se.
,,No zrovna ty" pobídl jsem ho.

Věděl jsem, že už to teď mezi námi nebude stejný, ale neumím to dát na jevo.
,,Lando jsem rád, že jseš celej a v pohodě, ale potřebuju se vyspat."
Snažil jsem se ho nenápadně dostat pryč.
,,Jo dobře." usmál se a pochopil mě.

...

,,Co teď?" řekl jsem do prázdného bytu. Sedl jsem si na postel a začal přemýšlet nad tím jak moc bláznivý tyhle dva týdny byli a to jak už mi moc chybí závodění.
Zapl jsem počítat a podíval se co hraje zrovna George, nebyl aktivní.
Zvláštní pomyslel jsem si. Normálně po večerech hrál.
Zapl jsem f123 a začal novou kariéru. Aspoň mám co dělat, než se vrátím na grid.
Pokrčil jsem rameny a začal závodit.

Why? [ Alex Albon & George Russell ] F1Kde žijí příběhy. Začni objevovat