3

47 10 3
                                    

Hyunjin pov

V klidu jsem seděl v mém pokoji ve svém bytě, maloval a u toho si pouštěl písničky. Zrovna pracuji na:

(a/n obrázek borce s motýlí hlavou, co má hyunjin na instagramu, nejde mi to sem vložit)

Je to už skoro hotové, jen dodělávám detaily. Já vím, vypadá to... zvláštně, ale za takovej obraz v dnešní době kde kdo zaplatí desetitisíce. Svoje obrazy prodáván anonymně, stejně jako svoje knížky. A proč? Musíte uznat, že by bylo celkem divný někde pracovat 700 let v kuse a ještě u toho ani trochu nezestárnout.

Zrovna jsem si začal míchat oranžovou, aby z ní vznikla světlá béžová, když v tom mnou projela vlna bolesti. Upustil jsem štětec a chytil se za hlavu, která na tom byla nejhůře. Zatmělo se mi před očima a já myslel že se mi hlava rozskočí. Když v tom jsem se ocitl ve zvláštním tranzu a před sebou uviděl nějaký obraz. Jako bych koukal skrze díru, nejspíš v podlaze, do nějaké místnosti. Najednou se nad dírou objevila hlava nějakého kluka. Jako by mě pozoroval. Po chvíli se odtáhl a prostrčil skrz díru svojí ruku. Bylo to celkem roztomilé, jelikož jeho ruka byla malá a nemohl na mne dosáhnout. Potom se mu to ale podařilo a on se mě dotkl. Nebyl to ale obyčejný dotek, spíš jako by se dotkl mé duše. A v tu chvíli mi to došlo. Amulet.

Ten kluk se ho, ještě chvíli snažil vylovit, ale pak to vzdal a já si oddechl. Co když se ho ale pokusí vyndat znovu? Musím toho kluka najít. Ale jak? Ještě chvíli jsem na něj koukal, jak se hrabe v mých věcech. Poté přečetl moje jméno napsané v jednom z mých deníku. Hned na to za ním přišla nějaká holka a řekla jeho jméno. Tak Felix... To nezní moc korejsky. Felixů v Korei určitě moc nebude. Na druhou stranu i kluk s tak netradičním jménem se bude blbě hledat. Ale i na tuhle otázku jsem dostal odpověď. Ta holka na sobě měla uniformu. I když nebyl úplně zřetelně vidět nápis, šlo lehce rozeznat malý znak snad nejznámější školy ve městě.

V tu chvíli jsem se dostal z tranzu. Sice tyhle stavy nesnáším, i když nejsou vůbec časté, ale teď vážně nevím co bych dělal, kdybych se do něj nedostal. Odpověď je jednoduchá... v klidu bych si maloval a o ničem bych ani netušil. Takhle se s tím dá aspoň něco dělat. Musím se jen co nejrychleji přihlásit na tu školu, než s tím amuletem ten skrček něco udělá. Teď ještě dostat se k němu co nejblíž, nejlépe do jeho třídy. Však to ještě nějak vymyslím. Jako první bych měl napsat řediteli. Dnes je pátek, tak snad budu moct už v pondělí do školy přijít...

‧͙⁺˚*・༓☾ 🖤 ☽༓・*˚⁺‧͙

Taaaaaakže, 
opravdu se moc omlouvám za tu pauzu, ale snažila jsem se předepsat si pár kapitol (což se mi nepovedlo - za tři měsíce tři kapitoly...) a jak jste asi poznali, mám hodně málo času. Teď se budu snažit vydávat víc pravidelně třeba jednou týdně... To je asi zatím vše.
Hezký den a mějte se fanfárově∼
Vaše Nicol 😘

Nesmrtelný - /hyunlix/Kde žijí příběhy. Začni objevovat