Kapitola VI

7 0 0
                                    

Po mé proměně jsem si uvědomila že vážně mám v sobě něco nadpřirozeného. Po té jsem řekla ať pokračujeme v rituálu ale v ten moment ze mě vyletělo takové zvláštní světlo které kolem mě udělalo kruh. Zahlédla jsem ty tři podrazačky jak se k nám blíží také v proměněné podobě a přála jsem si abych to už měla za sebou a mohla se jim, upírkám a všem kteří ubližují tomuto světu pomstít. Po té jsem řekla: Kory pokračujeme a v tu dobu začala říkat. Žádám tě Fénixi uvnitř této dívky, žádám tě o to aby si se projevil žádám tě Fénixi žádam tě o to abys nám ukázal svou pravou tvář a podobu.

Začala jsem vystoupat do vzduchu a najednou jsem začala vyzařovat světlo které mě obklopilo, z mých blond vlasů se staly tmavomodré které mi sahaly až po pás. Moje azurově modré šaty se prodloužily až k nohám a má křídla se zvětšila sice o trochu ale byla větší. Pak jsem se snesla dolů a Kory mi odpověděla tvůj rituál je téměř u konce ale k poslední fází potřebuješ být na pokraji života a smrti, tím že zachráníš osobu která je ti nejmilejší.

V tu ránu Rita začala mířit šípem v kuši na Jaka a já v zápětí přiběhla k němu a místo něj trefila mě, jakmile jsem padala k zemi tak mě chytil a začal brečet ať neumíram a jsem silná. V ten moment jsme se začali oba zvedat ale on si jen stoupl mezitím co já se vznesla výš. Moje vlasy zůstaly stejné, šaty taktéž ale z mých křídel se stala tak velká a mohutná že bych je trochu vláčela po zemi a připomínaly mi křídla orlů. Takže jsem si připadala jako Zloba v jiné podobě. Kory z dola zavolala tvůj rituál je u konce a hned v zápětí ty tři vyhrkly to není možné ještě nikdo nedokázal vyplnit celou Fénixovu podobu.

Vyvolená Kde žijí příběhy. Začni objevovat