Vyvolená

Kapitola I

Jen co mi ráno zazvonil ten otravný zvuk budíku na mém telefonu tak jsem věděla, že mě dnes opět čeká ústav v podobě školy. Nenávidím to tam už od malička. Nesedla jsem si ve škole vůbec s nikým. Učitelé si na mě zasedají a vlastně ani nevím proč, spolužáci mě pomlouvají a posmívají se mi i když bych řekla že k tomu nemají žádný důvod. Počítám dny kdy odtud vypadnu a budu moct jít kam chci mým vysněným městem kde se chci podívat je New York ale žiju v Baltimoru takže je to celkem dálka.

A nyní zpět do reality. Vylezu z postele umyju si obličej, nalíčím se, nakonec se obleču a běžím po schodech dolů do kuchyně kde čeká máma. Ta už má nachystonou snídani a řekne mi ať se posadím a najíme se po té mi s tátou řekli že si po škole musíme promluvit o něčem důležitém, tak jsem řekla že s tím nemám problém a vyrazila jsem do školy. Opět dojdu a všichni na mě čumí jak nějakou blbku. Dám si věci do skříňky a jdu na hodinu. Vynecháme ten otravný průběh školy a po ukončení vyučování vyrážím domů. Jenže nevýhoda je že bydlíme u  lesa kam se občas zatoulají ztracení psi a jak jdu slyším tam zvláštní vrčení tak se tam jdu podívat a čím dál hlouběji v lese jsem tím víc slyším kroky za mnou, otočím se a z ničeho nic se na mě vyřítí chlápek který z části vypadá jako zvíře a škrábne mě do břicha. Automaticky kleknu bolestí k zemi a jakmile se vzpamatuju byl pryč a já se sykavým tempem došla k domu tak a teď se vzmuž Ember nesmí být nic poznat. Vejdu do dveří a pozdravím rodiče. Máma na mě z obýváku zavolá ať jdu k nim a posadím se. Vejdu a usednu před mámu s tátou na gauč. Tak Ember musíme si vážně promluvit no a teď začnu citovat: chtěli jsme ti to říct až v 18 letech ale ozval se tvůj vlastní otec že tě chce vidět. Co že vlastní otec vy nejste mí vlastní rodiče? Bohužel nejsme ale jsem tvá teta a moje sestra neboli tvá matka zemřela týden po porodu a než zemřela byla jsem u ní v nemocnici, řekla mi ať se o tebe postarám že jsi výjimečné dítě a já věděla co tím myslí. A můžu se zeptat jak výjimečná? Na to brzy přijdeš ale teď k věci pravým jménem se jmenuješ Kaira  White stejně jako tvá matka. Vypadáš zvláštně tajíš něco?

Možná. Jak možná co je to. Dobře no tak jak jsem šla domů v lese jsem slyšela vrčení myslela jsem že je to opět ztracený pes tak jsem vešla do lesa a čím dál jsem byla tím víc jsem slyšela kroky a jakmile jsem se zastavila a otočila vyřítil se na mě chlap který vypadal spíše jako zvíře a škrábl mě do břicha. Jaké měl oči?! zeptala se naléhavě máma. Řekla bych že rudé. Kairo zbal si věci a pozítří se stěhujeme, pojedeme k tvému tátovi. Zítra nejdeš do školy a budeš s mámou trénovat.