Hrobník

1.

Hlasité zvonění telefonu ji vytáhlo z říše snů. S hlasitým zamručením se převalila na druhý bok a začala rukou šmátrat po telefonu. Chytila telefon do ruky a podívala se na něj. Zamžourala a zjistila, že ji volá její parťák. Zvedla to ,,Slyším..."
Z telefonu se ozval pobavený úchecht. ,,Máme nový případ, pošlu ti adresu." Poté zavěsil telefon, zamručela si. Dneska měla mít totiž volno, ale zjevně měl vrah taky volno. Zvedla se z postele a rychle upravila, než sedla do jejího nového pracovního auta.

Byli skoro dvě hodiny ranní, cesty a domy stále ještě byli zabaleny v čiré temnotě a jejich majitelé spali. ,,Krásná zimní noc... Ale na spánek" Pomyslela si a dlouze zívnula a podívala se do dáli. Už se blížila ke svému místu činu, protože už zdálky viděla blikající světla neboli policejní majáky. Zastavila vedle auta svého parťáka a vylezla ven. Podívala se svými zelenými kukadly směrem ke dveřím a on tam byl...
Až teď ji po probuzení došlo, že s ním ráno mluvila. Leoš... Její parťák... Z nějakého důvodu mu od seznámení začala říkat Leo.
Olí je u policie už dva roky, jako začátečník byla přiřazena právě k Leošovi, který byl u policie už dlouhou řádku let. Olí je 27 léta žena se zrzavými vlasy, která je nyní přebarvena na tmavě červenou skoro až hnědou. Leoš je 35 léty muž, který již má spoustu zkušeností a je to velmi důvěryhodný parťák. S tím problém že je hodně odtažitý a stále chladný. Má nakrátko střižené černé vlasy a tmavě hnědé oči.

Vzhlédla pohled k domu a skoro ji otřáslo. Dům vypadal jako stará barabizna, která by mohla kdykoliv spadnout nebo být zdemolována. Okna zapečetěna dřevěnými deskami, které vypadali jako by každou chvíli měli vypovědět službu. K hlavním dveřím vedlo pět schodů, pak následovala terasa až k hlavním dveřím. Kolem dokola domu velká zahrada, pohled jí ulpěl na náhrobcích po obou stranách na zahradě. Zahrada byla posetá... Náhrobky? Přejel ji mráz po zádech. Bylo jich tucty... ,,Tenhle případ bude zajímavý..." Hlesla si potichu. Rychlým krokem se vydala k Leošovi. Leoš jako by cítil její pohled zvedl hlavu a podíval se na ni ,,Oh už jsi tady. Super. Takže zavražděný je Josef Gorgej. 80 let, byl to majitel domu. Ohlásil to nějaký muž, ale po příjezdu kolegů tu už nebyl." Zarazila se ,,Proč by tu svědek nebyl..." Blízko ji hlavou a pokývala hlavou, aby Leoš věděl že ho poslouchá. ,,Máš silný žaludek?" Zeptal se vážně, tou otázkou ji překvapil. ,,Cože?" Vážně se na ni díval ,,Zvládneš to?" Zadržela zaculení nad jeho otázkou, ale až teď ji to došlo z hlavních dveří vycházel příšerný smrad. Nejistě kývnula a on zavřel složku, kterou četl. Sundal si brýle, když v tu chvíli z domu vyšel jejich soudní lékař Karel Richter.

Ten, který pracoval na každých případech jako pitevní a soudní lékař. ,,Dobré ráno přeji. Doufám že se vám libí vůně levandulí, který tento dům má." Ušklíbla se, lékaři typu jako byl Karel měli takovéhle humor. Divný. Černý. Zvrácený. Během těch dvou let pochopila, že je to něco jako obrana na to, co se v jejich zaměstnání děje. Přeci jen pitvali mrtvoly, ať byli zastřelené jednou nebo rozčtvrceny na pět částí. Museli zjistit způsob smrti a trávili celé dny s mrtvými. Taková práce na vás zanechá své skvrny.

,,Tak co pro nás máš Kájo? Smrdí to tu pravdu půvabně jako moje nohy po celém dni v práci." Pronesl chladně Leoš. Karel se uchechtl. ,,No vevnitř to je vážně síla, tak doufám že jste nic nesnídali." Podal jim bíle pláště s rouškami, rukavicemi a sáčky na boty. Jakmile si to oblékli kývnul. ,,Tak dávejte pozor, kam šlapete." Bez dalších slov vešel do domu a oni za ním. Olivii konečně došlo co to bylo za puch. Všude na zemi byla těla mrtvých krys. Vykulila oči krysy byli přeříznuty napůl a zdálo se, že z jejich orgánů někam vedla cesta. ,,Je jich tu dohromady 20, a jak jste si mohli všimnout máme tu cestičku z jejich střev a jazyků." Pronesl jako kdyby se nechumelilo Karel. Podívala se na Leoše, ten i přes chladný výraz měl v očích nechuť. Oba se nechali vést až do obýváku, kde se oba zastavili jako opaření.