Hrobník

Prolog

Srdce ji bušilo, jako o závod, když poprvé pohlédla na onu budovu. Velká bílá budova, kolem které bylo zaparkované několik policejních aut. Její nová práce... Byla přijata na policejní stanici na Koliřkové ulici s popisným číslem 23. Kolem ní už chodili policisté buď do svých kanceláří a nebo vyjížděli k nějakým případům. Polkla a upravila si účes a rozešla se rychlím krokem ke dveřím. Policejní stanice nebyla nikterak prostorná. Každý policisté měl svou pracovní plochu, ale to bylo tak všechno. Jak se rozhlížela nedávala pozor na cestu a narazila do vysoké statného muže. Ozvalo se roztříštění skla ,,Co to kur-" Muž nestihnul svým hlubokým hlasem zaklít. ,,Proboha moc se omlouvám." Muž se k ní otočil. Jeho tmavě hnědé oči ji probodli nepřátelským pohledem. Na jeho košili se propíjela velká skvrna od právě udělaného ranního kafe. ,,Moje nová košile a můj oblíbený hrnek. To neumíte koukat má cestu ženská." Jeho tón byl nepříjemný a oči stále probodávali. Polka a pomyslela ,,První dojmy na novém pracovišti... Katastrofa."

Nadechla se a rychle zamrkala. ,,Moc se omlouvám, já jsem tu nová..." Muž si odfrknul. ,,Takže hledáte šéfovu kancelář?" Kývnula ,,Ano ale nejdřív, mi nechte vám-." Skočil ji do řeči ,,Výtahem do prvního patra, furt rovně. Pak dveře vlevo." Jeho tón mluvil za vše PAKUJ SE, AŤ UŽ TĚ NEVIDÍM. Rychle zakývala hlavou a s děkovným pípnutím zmizela ve výtahu. Cítila na zádech mužův pohled, dokud se za ni dveře nezavřeli a ona si mohla konečně nahlas a dlouze povzdechnout. Poslechla instrukce a po zastavení výtahu šla delší chodbičkou. Kolem ní se míhalo několik desítek policistů, někteří šli do kuchyňky, aby si udělali silné hořké kafe. Někteří létali sem tam, aby zjistili nové informace o svých případech. Jiní zase seděli na židlích a zběsile mačkali písmenka na klávesnici. Netušila proč ale líbilo se jí to. Vidět všechny ty budoucí kolegy se kterými třeba jednou bude pracovat na stejném případu. Došla až nakonec a pohlédla na tmavé dveře na kterých byl štítek s malým písmem napsáno. ,,Miler Askr." Nadechla se a vydechla a ladným pohybem ruky jemně zaklepala na dveře.

Nemusela na odpověď čekat dlouho zevnitř se ozvalo krátké ,,Dále." Vzala za kliku a otevřela dveře, vlezla do kanceláře. Nebyla moc prostorná ale na velký pracovní stůl se židli a nějakými šuplíky na papíry stačila. Polkla a špičkou jazyka si navlhčila suché rty. ,,Dobrý den jsem Olivie Pakrštejnová." Muž se na ni podíval, jeho modré oči si ji změřili od hlavy až k patě, než se mile pousmál a kývnul. ,,Oh ano ta nová posila." Zvednul se ze stolu a natáhl k ní ruku. Došla k jeho stolu a potřásla si s ním rukou. ,,Miler Askr, budu ode dneška váš nadřízený. Bude to probíhat úplně jednoduše. Zítra se tu dostavíte na osmou hodinu. Sice už jste prošla velkou část, ale stejně vás podle předpisů oficiálně provedu. Čekat budu před budovou i s vaším novým kolegou se kterým vytvoříte tým. Bude vám vadit, že nepojede jen na vlastní pěst? Pokud ano moc se omlouvám, ale nic jiného vám nenabídneme, jiná místa nemáme. Vím že od vaše nadřízeného, který nám poslal doporučení stálo i že jste schopna pracovat sama." Usmála se a zavrtěla hlavou. ,,Bez problémů, myslím že je lepší pracovat ve dvou a více. Více páru oči, mozků a nápadů, jak případ rozlousknout." Miler se pobaveně zasmál. ,,Tak v tom případě vítejte v týmu. Zítra vás tedy přidělím někomu z oddělení. Vím, že vaše minulé oddělení bylo hlavně na lehké přestupky, jako krádeže a tak dále. My tu spíš řešíme vraždy tedy. Pokud to zvládnete. Ano řeší se tu i menší přestupky ale není to náplň naší práce." Nepřerušovala ho a jen dychtivě hltala každé jedno slovo. ,,Vás nový kolega či kolegyně vás pak zasvětí do případu, který řeší a pokud zrovna nemají nic přiděleného. Ukážou vám vaší společnou kancelář a jak vysvětlí vám, jak věci budou fungovat. Zároveň budete mít oba jeden služební vůz dohromady. Další kolegy jako jsou lékaři, technici s těmi se můžete seznámit až vás k nim případ zavede."

Už teď se nemohla dočkat zítřka. Jakmile vyřešili ještě další formality opustila jeho kancelář a vydala se zase ven. Všimla si, že vedle jeho kanceláře je další ale prosklená, jeden stůl prázdný a druhý zaházený papíry a špinavými hrníčky od kafe. ,,Možná tam budu od zítra makat." Pomyslela si a rozešla se k výtahu. Když přicházela k hlavním dveřím všimla si, že nějaká paní zjevně uklízečka vytírala na místě, kde se předtím srazila s tím dalším policistou. Obešla ji a rychlým krokem zmizela z budovy. Neměla řidičák, takže nasedla na MHD a dojela a domů. Sundala si bundu a boty a rychle si připravila plnou vanu vody a bublinek. Svlékla se a lehla do ní se spokojeným povzdechnutím se podívala na strom. Začala přemýšlet o dnešku a tom jaký bude zítřek. Do mysli se ji vkradla vzpomínka na dnešní srážku s tím neznámým policistou. Polil ji stud... Styděla se za to, že narazila do někoho, kdo třeba přišel do práce udělal si své první kafe a chtěl se ponořit do svého případu. Nebo měl už několikáté a s nepostupujícím vyšetřováním byl nespokojen, a proto byl i tak nepřátelský. Ale zase kdo by nebyl, když ti hned ráno někdo vylije kafe na košili... Povzdechla si, nebyl to nejlepší začátek, ale nadřízený Miler vypadla mile. Zavřela oči a užívala si teplo na své holé kůži. Uculila se. ,,Jaký bude můj asi první případ?"

Po dlouhé koupeli se osušila svým černým ručníkem, do kterého poté zabalila své vlasy a oblékla si župan. Po usušení i vyfénování vlasů došla do ložnice a oblékla si jednu ze svých dlouhých nočních košilek. Usadila se v posteli a zachumlala se do deky, než vytáhla svou oblíbenou knížku. Opravdové zločiny. Milovala takovéhle typy knih, který hovořil o opravdových událostech, ať už z Česka nebo jiných států. Přečetla několik kapitol o vrazích, úchylů, než knihu zaklapla a nechala se unést do říše snů. Sny měls různorodé, někdy se jí zdálo jako kdyby měla vidiny. Byla připoutaná v nějaké místnosti a křičela. Prosila o to, aby ublížili raději jí... Ale vše kolem bylo rozmazané, mohla před sebou vidět někoho na zemi a druhého co se skláněl nad ním. Ale co se dělo netušila. Najednou se s trhnutím probudila, naštěstí se jí po deseti minutách podařilo znovu usnout.

Ráno se probudila a cítila se docela vyspalá. ,,Díky bohu že jsem pak po té můře usnula." Pomyslela si, když už si připravená brala své věci a vyšla z bytu. Mohla sice jet autobusem, ale měla spoustu času a nebydlela tak daleko od stanice, tak se rozhodla jít pěšky. Nadále přemýšlela, jaké to bude asi na novém oddělení a s jakými kolegy bude spolupracovat. Když došla k budově nadřízený mluvil s tím policistou, do kterého narazila. Jakmile se dostala blíž oba muži si ji všimli. Šéf Miler se na ni usmál a policista nespokojeně svraštil obočí. Nejistě k nim přistoupila ,,Dobré ráno." Miler si vzal slovo ,,Dobré, omlouvám se, ale musím vás tu nechat o samotě. Musím si něco zařídit." Bez dalších okolků Miler zmizel do svého auta a odjel. Podívala se na toho policistu ,,Ol-" Nestihla se ani představit ,,Pojď ukážu ti stanici, kancelář a zasvětím tě do svého případu." Otočil se a rozešel do budovy ,,Hmmm... Tak to budeme zajímavý team..." Pomyslela si a rozešla se za ním.

Jak řekl, tak udělal a začali procházet stanici, ukázal ji jejich společnou kancelář. Byla to přesně ta prosklená, kterou viděla už včera. Položila si na prázdný stůl své věci a oni pokračovali dál. Policisté kolem ji kývali na podrav, ale vyhýbali se pohledu jejího nového parťáka. ,,Že by měl nějakou reputaci..." Pomyslela si, došlo jí, že je tu nejspíš už dlouho a nebude to špatný polda. Jejich cesta pak nakonec skončila v jejich nové kanceláři. Začala si potichu vybalovat věci na stůl a snažila se mu nepřekážet. Najednou si povzdechnul a zvedl se ze stolu. ,,Omlouvám se. Mám teď těžký a složitý případ po dlouhé době a moje stopy nevedou nikam. Takže se omlouvám, jak jsem vyjel včera a jak se chovám dnes." Natáhnul k ní ruku ,,Leoš Petřík." Usmála se a stiskla mu ruku ,,Olivie Pakrštejnová. Těším se na naši spolupráci."