DANGEROUS LOVE (yoonmin)

7.

Spal jsem v jedné z místností. Nemohl jsem usnout.. Přemýšlel jsem nad Yoongim. 

Převaloval jsem se v posteli když z ničeho nic se rozletěli dveře. Málem jsem se zbláznil a dostal infarkt!

"Já vím že jste upíři a tohle je pro vás normální ale pro lidi ne! Asi dostanu infarkt z vás,, Vykřikl jsem a sedl si. Chvilku jsem čekal až se někdo objeví. 

"Tak se aspoň ukaž když si mě už vystrašil,, Zabručel jsem.

"Ty tvoje myšlenky mě opravdu dostávají Jimine. Slyším je i přes zeď. Zešílím z toho!,, Yoongi vypadal opravdu naštvaně. Sklopil jsem hlavu a nastavil mu ruku. Myslím že by ho to mohlo uklidnit. 

"Co děláš?,, Moc nechápal moje činy. Ale já ho nechci štvát.

'napij se ze mě' 

"Děláš si srandu?,, 

"Ne, nedělám. Chci, aby si se ze mě napil Yoongi,, Podíval jsem se mu do očí a tím ho přesvědčil. On neváhal a hned se na mě vrhnul. Během vteřiny jsem byl shozený znovu na postel. Ležel jsem zády na posteli a Yoongi na mě. Rukou mi držel tu mojí u své pusy a druhou rukou mě držel za můj pas. Hned měl rudé oči zabijáka. Koukali jsme si do očí a on se pomalu zakusoval do mého prstu. Trhaně jsem se nadechl a zaklonil hlavu se zavřenými oči. Yoongi pořád sál. Zmáčkl mi pas a já jsem lehce zavzdychal. Yoongiho reakce byla že mu oči ještě více potemněli a více se na mě natiskl. Zdálo se mi že pije už moc dlouho a tak jsem se na něj podíval s prosbou v očích. 

Snažil se přestat. Snažil se přesvědčit svojí hlavu. Křečovitě zavřel oči a odtáhl se. Rychle slízl kapku krve která vytéká ven z mého prstu aby jí ostatní necítili.

"Ani nevíš jak moc je těžké přestat!,, zavrčel a já jsem se mu znovu koukl do očí. Jeho oči byli pořád rudé ale už ne tak moc temné. Šel z něj strach. 

"Bojíš se mě?,, zeptal se mě chladně a více se na mě natiskl. Jeho hrubý hlas mi v hlavě zůstane už asi napořád.

"A-ano. Tvoje o-oči,, 

"Jsou pořád rudé. Je to znak zabijáka Jimine. Upřímně, tě obdivuju, že si k nám přišel. Ani nevíš jak je to pro tebe nebezpečné. Stačilo by jen aby jsem na chviličku ztratil kontrolu a mohl by jsem tě zabít. Nemůžeš mi tak důvěřovat jelikož já nevím jak budu reagovat zítra nebo za chvilku. Pokaždé když tě vidím, tak se nesmírně ovládám aby jsem ti něco neudělal. Nevěř mi protože v tomhle případě nerozhoduje můj mozek, ale moje smysli. A to je těžké ovládnout,, 

Měl pravdu ale něco ve mě mi zakazovalo se od něj držet dál nebo mu nevěřit. 

"Já vím že tě znám krátce ale něco ve mě mi nedovoluje ti nevěřit. Něco ve mě, mě nutí být neustále u tebe. Cítím se s tebou v bezpečí ale zároveň vím že by jsem se od tebe měl držet dál. Moje hlava neumí přemýšlet jinak když si u mě,, Popravdě, jsem ani neuměl mu lhát. Nejspíš by si mi to ani nepodařilo když čte moje myšlenky. 

"V tom případě se budu držet dál. Od tebe i tvojí krve,, Chtěl se zvednout a odejít ale já ho zastavil. 

"Neodcházej prosím,, vyhrkl jsem a chytil jeho ruku tou svojí. Ani jsem nevěděl proč se takhle chovám. Další záhada..Yoongi si jen povzdychnul ale nakonec mě znovu uvěznil mezi něj a postel. Kdyby sem někdo teď přišel vypadalo by to že spolu něco máme ale my si jen koukáme do očí. Ležím na posteli a Yoongi nade mnou. Rukama se zapírá vedle mé hlavy a neustále ruce zatíná. Nejspíš kvůli tomu aby se udržel a nekousnul mě nebo aby se nenechal tolik ovlivnit mou vůní. 

"Bylo by teď tak jednoduché tě prostě vysát. Mám oproti tobě takovou sílu že si to ani neumíš představit Jimine,, zavrčel a jemně mě pohladil na krku.