DANGEROUS LOVE (yoonmin)

16.

'už je to týden co naše konverzace vypadá takhle.. Už je to týden co se mnou odmítáš mluvit.. Už je to týden co se na mě maximálně podíváš. Nevím co mám dělat a co mám říct nebo si pomyslet aby si mi řekl co se děje. Slyšel jsem Jina a Jungkooka jak se baví o tom že si to všechno možná dělal jen pro moji krev, jen pro moji vůni která ti takhle mohla být blíže. Nejspíš to je pravda. Bolestivá pravda. Namjoon mi řekl že tvoji krev v sobě budu mít přibližně ještě dva týdny. Taky mi řekl že se mi omlouvá. Bojím se co přijde zítra. Bojím se proto že nebudu s tebou. Ani nevím jestli mě teď slyšíš ale doufám že ano. Sedím venku před domem a ty si v kuchyni. Vím že tam si jelikož cítím tvoji přítomnost. Ale bolí to i tak jelikož si daleko. To je prý účinek tvé krve ve mě, té proměny kterou ale nedokončím. Nestane se ze mě upír. Bolí mě pokaždé když odejdeš pryč. Bolí mě pokaždé když ti tohle říkám. Bolí mě všechno co je spojené z tebou. Jelikož vím že na to budu moct jen vzpomínat. No nic.. Za chvíli bych měl jít zase uklízet. Nevadí mi to. Musím se jít najíst protože na mě Jungkook dohlíží. Dozvěděl se že jsem dva dny nejedl tak mě teď kontroluje. Vím že až přijdu do kuchyně tak tam už nebudeš. Vždy odejdeš když by jsme měli někdo zůstat jen my dva' 

Ano.. takhle s ním mluvím. Každý den mu říkám věci přes moje myšlenky jelikož je to jediný způsob komunikace s ním. Odmítá se mnou mluvit. Něco se stalo a já nevím proč. Vyhýbá se mi... 

Šel jsem se najíst. A ano, Yoongi tam už nebyl. Nechce se mnou být o samotě. 

Uklízel jsem asi do dvanácti odpoledne. Dnes mám jít za matkou. Těším se na ni. Obden se mnou někdo jde kousek k městu aby jsem jí mohl zavolat jelikož tady není signál protože jsme hodně hluboko v lese. Jin mi chodí kupovat jídlo. Prý jednou potkal i moji matku tak s ní chvilku mluvil. Řekli jsme jí že má Jin a jeho rodina chatu v lese a já jim tam uklízím a vařím. Dnes jí ponesu peníze. Mělo by jí to vystačit na delší dobu. Je to už skoro měsíc co jsem tady. 

Uklízel jsem v pokojích. 

Bylo to v pohodě odpoledne. Byl jsem v obýváku a uklízel rozbitou poličku. To se podařilo Namjoonovi rozbít. Byl tam se mnou Tae, Jin, Hoseok a Jungkook. Pomohli mi to uklidit a odnést. Odešel jsem do kuchyně a dělal si vodu. 

"Jimine v kolik budeš chtít vyrazit za tvojí mamkou?,, Přišel za mnou Jin. Cítil jsem Yoongiho přítomnost kousek od nás. Nejspíš byl v obýváku s klukama. Cítím jeho přítomnost kvůli té proměně. Je to jeden z účinků. 

Nestihl jsem nic říct jelikož jsem nešikovný a skleničku rozbil. Řízl jsem se. Jin hned reagoval. 

"Promiň musím se uklidnit. Ale až se uklidním tak přijdu a ošetřím ti to,, vykřikl a už byl pryč. Chápu ho. Bylo to nečekané a on se nemohl připravit že ucítí krev. Naštěstí je tak zdatný a umí se dobře ovládat že stihl odejít. 

Ohnul jsem se a sbíral střepy ale když jsem ve dveřích uviděl Yoongiho tak jsem je upustil a znovu se řízl. Tentokrát ale hlouběji. 

"Jin se vrátí za chvilku ale Jungkook začíná šílet. Joon je pryč a nikdo jiný už tvoji krev nezvládne. Jen já,, málem jsem dostal orgasmus když jsem po týdnu uslyšel jeho hlas. 

Moje krev je už zase stejně silná jako obvykle. I moje vůně už trošku sílí a Yoongiho se ze mě vytrácí. 

Přešel ke mě a chytil moji pořezanou ruku do té své. Vyděl jsem na něm jak se ovládá a snaží se ze mě nenapít. 

"Klidně se napij,, řekl jsem a jemu zrudly oči. Chybělo mi ho takhle vidět. Bojoval s tím. Nechtěl se ze mě napít. Nakonec moji krev jen olíznul a tím se zahojila i moje rána. 

"Počkej prosím,, Vyhrknul jsem když chtěl odejít. Zastavil se. 

"Mluv se mnou prosím. Potřebuju tě Yoongi!,, začal jsem brečet. Víc mě ale rozbrečelo když odešel. Byl jsem tam zase sám..