Subjekt 763

Místnost 1

Kde... kde to jsem. Vzbudil jsem se a jsem v malé místnosti s černě nabarvenými zdmi a podlahou. Jak jsem se sem dostal, co tady dělám a hlavně co to je. Nic tady není, jen já, žárovka na stropě a zdi. Co mám dělat. Co tu dělám. Mám tolik otázek. Ještě před chvílí jsem byl na ulici a šel nakoupit cigarety. A nejednou jsem tady. Co se to děje. ,,Haló" křičím, ale nikdo neodpovídá. Zkouším bouchat do zdí, ale jsou tvrdé a pevné, to nerozbiju. Co mám dělat? Začnu tady řvát, jestli se někdo aspoň ozve, ale bez odpovědi. 

Tak se tady rozhlížím jestli tu opravdu není aspoň něco, cokoliv, ale nemůžu nic najít. V panice si sednu na zem. Jsem strašně zmatený. Přemýšlím a pokouším se vzpomenout si, co se stalo. Vždyť jsem nepil, tak bych si měl pamatovat co se stalo nebo ne? Co mám dělat? Chytám panický záchvat, když v tom ze stropu spadne přede mne papírek. Kouknu se na něj a je tam něco napsáno.

,,Vítejte, jste Subjekt 763, chápeme, že asi nevíte co se děje a kde jste, ale nebojte, v našich rukách jste v bezpečí (snad). Jste zde, abychom na vás mohli vyzkoušet pár pokusů. Tedy, je jich víc, ale uvidí se, kam až se dostanete. Rekord nyní drží Subjekt 458, který se dostal nejdál. Máme nachystaných řadu místností, ze kterých se musíte dostat do další místnosti. Každá místnost je unikátní. Po každých pěti místnostech se dostanete do místnosti s negativním číslem, tyto místnosti jsou určené pro odpočinek, můžete v nich strávit jak dlouho budete chtít, jen vám nebude dodáváno jídlo a pití. V každé místnosti máte nárok na jednu nápovědu, ale není to zdarma. Za nápovědu vám budou stržené body. Ohledně bodování a k čemu to vlastně je se dozvíte později. Nyní se nacházíte v místnosti číslo jedna. Jakmile budete připraveni jít do místnosti číslo 2, jednoduše projděte dveřmi za vámi."

Dočetl jsem to a otočím se za sebe a ony tam opravdu jsou dveře. Přísahám bohu, že předtím tam nebyly. Bojím se je otevřít. Po přečtení papíru jsem ještě více zmatený a mám ještě více otázek, ale pochopil jsem, že musím jít dál. Bojím se co mě tam čeká. Ale co mi zbývá. Chytám se za kliku a třesu se. Jsem nervózní a stále mi částečně nepřestal ten panický záchvat. Pomalu otevírám dveře. V ten moment se zhasne to jediné světlo které jsem tu měl. Otevřu je jen trochu, abych nakoukl co se skrývá za nimi. Je tam ovšem tma, takže nic nevidím. Co mi teda zbývá. Otevřu je nakonec celé a vejdu dovnitř do další místnosti.