KAMARÁD (SCIAAC + STEREK)

Vůně

SCOTT POV

Sevřu bratra v objetí "Nazdar brácho, omlouvám se. Zdržela mě doprava" řeknu a najednou ztuhnu. Do toho mi pronikne ta nejkrásnější vůně. Vanilka a skořice. "Kamarád, náš kamarád je tu" vrní můj vlk. Začnu nasávat vzduch a pak běžím z místnosti do místnosti, abych ho našel. "Kde je?" Kam jste ho schovali?" křičím zoufale. Nikdo nechápe, co se děje. „Kde je kdo Scotte? Koho hledáš?" ptá se Stilles s obavami v očích. „Přece můj kamarád, cítím ho tu" zavrčím a moje oči zasvítí červeně. 

"Scotte, nevím co cítím, ale všichni, kteří jsou tady" se mě snažím uklidnit. Začínám si připadat jako blázen, ale ta vůně je tady a nevychází ani z jednoho z nich. "Ne, říkám ti, že tu musel být ještě někdo" odmítám se vzdávat. "Asi mluví o Isaacovi" vyhrkne najednou Theo. Po jeho slovech Derek varovně zavrčí. Vzpomenu si, že Isaac je jeho omega. Je dost plachý a nedůvěřivý k ostatním. Derek ho chrání jako své dítě.

"Panebože Isaac, tak to je beznadějný" vzdechne smutně Allison. Střelím po ni vražedným pohledem. Jak beznadějný? Je to můj druh a vzhledem k tomu, že je vlkodlak, ucítí ten tah taky. "Promluvím s ním, vysvětlím situaci a pokud bude souhlasit seznámím vás" navrhne Stilles. "To nebude fungovat. Řekneš Isaacovi, že je Scottův kamarád, odmítne se s ním setkat. Má špatnou zkušenost s dominantními lidmi a přiznejme si, tvůj bratr je alfa, takže je dominantní sám o sobě" nesouhlasí Erica.

Prosebně se rozhlédnu okolo sebe. Potřebuji se s ním vidět. Být si jistý, že je to on. Cora se nade mnou smiluje. "Pozveš ho poznat se s tvým bratrem, jak jsem měl v plánu, jen mu neříkej nic o tom, že je jeho kamarád. Stejně to nevím jistě" mrkne na mě. "Nelíbí se mi to. Isaac už si prošel peklem. Nezaslouží si, aby jsme s ním manipulovali." zavrtí Derek odmítavě hlavou.

"Hej mně se taky nelíbilo, když si mě nepustil k mému bratrovi, když byl zraněný. Nelíbilo se mi ani, když jsi ho vzal k sobě domů, aniž by tě znal ale respektoval jsem tvého vlka a celou věc s kamarádem, takže si od tebe zasloužím totéž" vyjede po něm. Zahanbeně sklopí zrak a přikývne. "Dobře, ale budu u toho. A pokud bude chtít odejít, necháš ho. Chci tvůj slib, že udržíš svého vlka na uzdu, ať je to sebevíc těžké" podvolí se. 

To myslíš vážně? Opravdu má pocit, že by můj vlk zranil svého kamaráda? "Slibuji" zavrčím. "Věřím ti. Stilles to zkusí domluvit na zítra." řekne a já si oddychnu. Nevím co bych dělal, kdyby mi to zakázal. Nejspíš bych stalkoval jejich dům do té doby, než by se ukázal. Můj vlk nespokojeně pochoduje. Nelíbí se mu, že má čekat celý den, než se setká se svým druhem.