The Love We Wrote

.16.

Dlouho se nepotýkal se situací, která by narušila jeho trauma, které do té doby jen dřímalo v pozadí jeho hlavy. Nikdy nezmizelo, bylo všudypřítomné a ovlivňovalo jeho každodenní život, Luke ho ale opět probudil plně k životu. 

Mělo to dopad na jeho náladu a chování. Potřeboval čas, aby to v sobě zpracoval, a tak se na víkend odebral domů. Vysvětlil stručně rodičům, co se stalo. Už nemusel vysvětlovat, jak ho to ovlivnilo. Přece jen to byli oni, kdo s ním krátce po adopci jezdili na konzultace k psychologovi, věděli všechno. 

A tak věděli, že potřebuje čas, aby se jeho emoce uklidnili. Díky lidem v jeho životě hned po tom osudném dnu Mateo dokázal určitým způsobem se svým traumatem pracovat. A nejlepší pro něj bylo být v klidu, sám a vlastním tempem se uklidnit s vědomím, že lidé, co ho milují, jsem na druhé straně dveří. 

Když se vrátil na byt, stále nebyl v nejlepším stavu. Aura na něj netlačila když přijel, vyčkávala, co jí sám řekne. A když si pověsil bundu na věšák, otočil se k ní s pohledem, který se nedal popsat jinak než pohled štěněte. "Máš čas, že bychom se koukli na nějaký film?"

Pousmála se. "Samozřejmě."

Uvelebili se u Matea na posteli, Aura přinesla svůj počítač. "Na co se chceš podívat?"

"Na cokoliv."

Aura něco vybrala. Mateo byl stejně ztracený ve svých myšlenkách, ale její přítomnost mu zkrátka stačila. Jeho hlava se stále vracela na jeho konverzaci s Lukem, protože zpracovávala to myšlenkami jako že si stejně nikdy nikoho nezaslouží, že bude na vždy sám a tohle byl jen důkaz. A s těmito myšlenkami musel aktivně bojovat, aby jim plně neuvěřil.

Film byl tak v polovině, když mu přišla zpráva. Měl zapnuté vyzvánění a tón, který se ozval, nebyl z žádné sociální sítě, ale byla to obyčejná zpráva. A to mohlo znamenat jediného člověka. 

Měl telefon odhozený kousek od sebe, tak se pro něj naklonil. Jak očekával, čekala tam na něj zpráva od Christiana.

Snad tě neruším. Říkal jsem si, že se zeptám, jak ti je?

Byl to už týden od toho, co to Mateo s Lukem ukončil. Od té doby nekomunikoval s nikým, kromě Aury a jeho rodičů, rozhodně ne s Chrisem. A musel uznat, že ho ta zpráva zahřála u srdce.

Aura mu samozřejmě nakoukla přes rameno. "On je fakt zlatej," vydechla.

Mateo obrazovku vypnul, rozhodnutý, že mu odepíše později. "Jo..." vydechl prostě. Neměl k tomu co říct. Pravděpodobně jen Chrisovi odepíše a vše se vrátí do starých kolejí. Možná s menším vylepšením a to tím, že se pozdraví, když se potkají. 

"Můžu se na něco zeptat?"

"Hm?"

"To, jak se do toho Christian neplánovaně připletl, když je Luke jeho bratranec... nebylo to pro tebe těžký?"

Nejprve vůbec nereagoval, jak se zamyslel, pak stáhl rty do úzké linky a pokrčil rameny. "Neměl jsem úplně mentální kapacitu myslet ještě na to, že mi pomáhá zrovna on. A to všechno s Lukem... měl jsem pocit, že díky Lukovi můj zbabělý crush mizí. A teď jsem jenom zmatený. Už týden v kuse je má hlava jen jeden velký zmatek a já vlastně ani nevím, co se děje."

Aura se na něj soucitně podívala. "Chápu. Měl bys mu odepsat. Očividně má starost."

Takhle nad tím Mateo nepřemýšlel. Nenapadlo by ho, že by někdo jako Christian o něj mohl mít starost, Aura ale měla pravdu. To, jak mu přes všechno pomohl, ukazovalo, že se o druhé stará.

A tak vzal telefon zase do ruky a zprávu rozklikl. Nechtěl ho samozřejmě opět nějak obtěžovat, a tak odepsal: Už jsem v pohodě. Děkuju za starost.

"Lháři," šťouchla do něj Aura ze srandy.

"Co jsem mu měl napsat?"

"Jen si dělám srandu," odpověděla. "Samozřejmě to, co je ti příjemný."

Nečekal od Christiana další odpověď a ona prakticky ani nepřišla, přece se v Mateově oznamovacím centru na telefonu objevil znovu. "Chce mě sledovat na Instagramu," zamumlal.

On měl účet samozřejmě soukromý. A Christian... Christian už taky, což byla novinka. Instagram byl vždy ta platforma, kde ho Mateo stalkoval, protože měl účet veřejný. Také jeho číslo sledujících výrazně kleslo. Asi se rozhodl pro čistku.

"Oh?" Aura opět začala plně vnímat. "Možná si chce s tebou psát a nechce utrácet za SMSky. Protože upřímně, kdo si v této době píše přes číslo?"

Mateo se uchechtl. Dal Christianovi na začátku své číslo, protože Instagram byl pro něj zkrátka osobnější, stejně jako kterákoliv jiná sociální síť. Proto zváhal, než Chrisovi žádost přijal. Dokud si neuvědomil, že s ním řešil osobních věcí až až. Vždyť na Instagramu ani nemá nic, co by ho překvapilo. 

Začal ho hned sledovat zpátky. Když mu to Chris přijal, Mateo téměř automaticky najel na jeho profil. Měl tam jednu novou fotku z kavárny. 

Hned na to se mu telefon ozval znovu. Aura se zasmála. "Je z tebe najednou ústředna?"

Byl to opět Christian a tentokrát mu přes Instagram posílal příspěvěk literární kavárny. Mateo počkal, až k tomu i něco napsal. Kdybys měl zájem:)

Otevřel zprávu, podíval se na příspěvek. Šlo o pozvánku na akci a to představení nové knihy nějakého autora, kterého sice Mateo neznal, ale to mu nikdy nevadilo. Studoval literaturu, knihy ho zajímaly celkově. 

"Myslíš, že tě zve, abys šel s ním?" zeptala se tiše Aura. Matea až vyděsilo, jak blízko něj byla.

"Ne. Jen mi dává vědět, že se něco koná. To, co se stalo, nezměnilo nic na tom, že má přítele a já jsem někdo, o koho by si v tom smyslu pravděpodobně ani kolo neopřel."

Aura protočila očima. "Kamarádsky, Mateo. Tak to myslím."

"Oh."

Vždy ho překvapilo, když s ním chtěl někdo trávit čas, proto by ho nikdy nenapadlo, že by to mohl Christian myslet i takhle. "Stejně. Napsal kdybys měl zájem, ne jestli půjdu s ním."

"Tak pracuje tam, že jo. Pravděpodobně tam bude tak jako tak. A třeba ocení, že tam budeš i ty."

"Já ti nevím... Nevím, jestli mě vůbec bere jako kamaráda."

"S tím vším, co se stalo? Divila bych se, kdyby ne. Vím, že u tebe trvá déle, abys někoho považoval za kamaráda, možná se ti to zdá nedostatečné, pro něj to může být pravý opak. Co já vím, třeba už tě bere jako nejlepšího kamaráda."

Oba se zasmáli. Věděl samozřejmě, že má Aura pravdu. To, že on se neodvážil někoho nazvat kamarádem ani po měsíci známosti neznamenalo, že to tak měli i ostatní. Občas zapomínal přemýšlet stylem, jakým by mohli přemýšlet ostatní. Nezamlženě jeho traumatem. 

Znovu se na příspěvek podíval. Bylo to příští týden, nic ten den ještě naplánováno neměl a možná by nebylo od věci, aby konečně začal zase trochu žít. Takže než si to stihl rozmyslet,rychle odepsal. Díky! Píšu si to do kalendáře.

Christian mu odpověděl o několik minut podzději. Super, vidíme se tam, mám směnu.

"Vždyť to říkám," mlaskla Aura. "Říkej mi vědma."

Mateo jen pobaveně protočil očima. 

⸙

...přihlašte se, pro koho je mateo relatable. a nehlaste se všichni.