Y/n začíná nový život. Život, který nebude nudný jako doposud byl. Jako mladá dívka co konečně dostudovala a našetřila poctivě peníze z různých brigád a výpomocí se konečně stěhuje z rodného města. A kam že se to vlastně stěhuje? Y/n měla na seznamu hodně vysněných míst na stěhování, jako například Španělsko a nebo Monaco. Nakonec se ale rozhodla že se chce přestěhovat za luxusem a tak si vybrala Monaco.
(Y/n) ,,Máš všechno y/n?" volala na mě mamka zatím co já balila poslední kufr s oblečením. ,,Ano, už mám snad všechno" odpověděla jsem mamce která akorát vešla do pokoje. ,,Víš, budeš mi tu hrozně moc chybět" řekla mamka a já jí hned obejmula, protože od teď už její obličej uvidím jen málo kdy a ne každý den jako do teď. Mamka mě pomalu pustila a pomohla mi do auta odnést moje dva kufry plné oblečení a nutných věcí dokud mi nepřijde do mého nového bytu zbytek. Nasedli jsme do auta a já se naposledy podívala na náš malý domek kdy jsem prožila celý svůj život až do teď. ,,Je ti něco broučku?" řekla mamka, když si všimla že mi ukápla slza. ,,Bude se mi po tobě stýskat" řekla jsem a koukla se na ní se slzou v oku. Mamka nastartovala a hodila mě na letiště.
Cestou jsem z okénka pozorovala jak mi za zády mizí rodné město. ,,Už jsem dospělá" řekla jsem si v hlavě a těšila se na všechny ty nové příležitosti. Na Monaku se mi vždy líbila ta atmosféra. To jak je vše staré, ale zároveň moderní a luxusní. Také jsem se těšila na svou novou práci, kterou mi pomohla najít moje dlouholetá kamarádka Anna, která bydlí kousek od Monaka a pracuje tam. Poznali jsme se přes Instagram, když jsem ze srandy psala na příběh že hledám kamarády. Hned jsme si padli do řeči a máme toho hodně společného. Těším se až jí uvidím.
Cestou na letiště jsme se s mamkou bavili o mojí budoucí práci a bytě. Budu pracovat jako barmanka v jednom z klubů, kde pracuje taky Anna. Být mám shodou okolností hned vedle ní. Takže pro mě začátek v Monaku nebude nijak náročný.
,,Nebude to tam na tebe moc snobské zlato?" zeptala se mě starostlivě mamka. ,,Neboj mami, budu tam mít Annu" odpověděla jsem jí a ona se usmála. ,,Kdyby cokoliv tak hned volej. I kdyby to mělo být o půlnoci" řekla starostlivě a u toho se soustředila na řízení. ,,Neboj, já to zvládnu, ale slibuji že kdyby něco, hned ti budu volat" odpověděla jsem a pokračovala jsem v pozorování krajiny. Cesta trvala už jen chvilku a mamka zaparkovaném na letišti. Pomohla mi vyndat kufry ,,Zlatíčko budeš mi moc chybět, hned jak přistaneš mi dej prosím vědět" řekla se slzou v oku a já jí hned obejmula ,,Taky mi budeš chybět" řekla jsem a musela jsem mamku pustit abych nezmeškala letadlo. Když jsem stala před terminálem naposledy jsem zamávala a vešla dovnitř.
——————
Y/n vešla dovnitř letištní haly a běžela najít tabuly s lety. Pozorně koukala na časy a našla svůj let. Pomalu došla k přepážce, kde už čekalo pár lidí. Letenky do Monaka byly drahé a tak se ani nedivila že je tam oproti jiným přepážkám jen pár lidí. Stoupla si do fronty a vyndala si papír s vytisknutou letenkou a pasem. Čekala zhruba asi 10 minut než na ní přišla řada. Přistoupila k přepážce kde byla žena ve středním věku. Y/n jí ukázala letenku a položila jedno zavazadlo na váhu. Poté co bylo zváženého dala na pás druhé a potom od ženy dostala letenku s místem kde bude sedět. ——————
(Y/n) Dostala jsem od ženy místenku s číslem letu a číslem gejtu kam musím jít. Šla jsem k další kontrole kde jsem musela oskenovat letenku a pas. Kontrolou jsem prošla úplně v pořádku. Oddechový jsem si že to nejnáročnější je za mnou a koukala se na ukazatele, které mě zavedly až k mému letu. Tam mě čekala poslední kontrola. Po kontrole jsem si sedla do čekárny než bude letadlo připraveno. Vzala jsem telefon a udělala si selfie v čekárně, hned jsem ho dala na Instagram. Po asi 30 minutách čekání bylo letadlo připravené a letuška, která čekala u vchodu k letadlu zavelela že smíme jít dovnitř.
Když jsem vešla na palubu pozdravila jsem letušky, které mi zkontrolovali místenku. Pomalu jsem procházela uličkou a hledala své místo. Cestou jsem koukala na panel nad hlavou kde byly čísla míst jsem konečně to své našla. Seděla jsem u vzadu u křídla, ale měla jsem krásný výhled.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Po tom co jsme vzlétli a já byla plná emocí jsem se konečně uvolnila. Myslela jsem na mamku a na to jak konečně začnu žít. Třeba tam někoho potkám a posunu se v životě dál. Ale když vím že tam bude chodit spíše místní smetánka a turisté, nechci se na někoho vázat. Těším se jak bude Monako vyzdobené před Vánoci. ——————
Y/n během krátkého letu usnula asi na půl hodinky a vzbudila se na výzvu znovu připoutání, protože letadlo přistávalo. Pevně se držela opěrky, když letadlo přistávalo, protože to bylo její první přistání a bála se. Letadlo ale přistálo hezky a hladce a tak byla spokojená že už má celý let za sebou. Pomalu se odpoutala a vzala si kabelku ze schránky nad hlavou. Koukala se aby někde nezakopla když šla uličkou ven z letadla. Tunelem prošla do letištní haly a následovala ostatní ——————
(Y/n) Šla jsem za ostatními protože to tu absolutně neznám. Došla jsem do místnosti kde lidé čekali na své kufry. Vzala jsem telefon a napsala jsem mamce že jsem přistála, také jsem napsala Anně že už jsem tu. Telefon jsem strčila do kapsy a koukala jak začínají jezdit kufry z mého letu. Viděla jsem svůj první kufr a tak jsem počkala až ke mě přijede abych ho mohla sundat. Byl ale velký a pořádně těžký a tak mi to moc nešlo. Přistoupil ke mě mladík ,,Ukažte já vám s tím pomůžu" na což jsem mu odpověděla: ,,Můžeš mi tykat". Pomohl mi sundat i druhý kufr ,,Moc děkuju" řekla jsem mu když už jsem měla oba. ,,Není vůbec za co" odpověděl a podal mi ruku ,,Já jsem Arthur" dodal a tak jsem se také představila ,,Jmenuji se y/n". ,,Co tě sem přivádí?" zeptal se zvídavě. ,,Jdu konečně žít, našla jsem si tu práci a bydlení" odpověděla jsem mu na jeho otázku a dodala ,,A co tu děláš ty Arthura?". ,,Já? Já tu bydlím už od malička." řekl vlídným hlasem. Náš rozhovor ale rychle skončil protože jsem musela najít Annu a tak jsem se s nim rozloučila a vydala se za Annou.
Následovala jsem ostatní kudy jdou a došla jsem na místo kde na své kamarády a rodinu čekalo spousty lidí. Rozhlédla jsem se a viděla jsem Annu jak drží kartonovou desku na které bylo napsáno moje jméno. Bylo to vtipné, vypadala s tím jako bezdomovec. Když mě uviděla okamžitě se ke mě rozeběhla a věnovala mi obří obejmutí. ,,Konečně jsi tady" řekla mi když mě držela. Ukápla mi slza protože jsem konečně tu a plní se mi sen o kterém jsem snila už od doby kdy jsem končila základku.
Anna mě dovedla k jejímu autu do kterého jsem nastoupila a jeli jsme z letiště k n domu kde obě bydlíme. ,,Tak jak se ti tu zatím líbí?" zeptala se Anna zatím co řídila. ,,Je to tu hezké, všichni jsou tu tak milí" odpověděla jsem. ,,Kdo všechno?" začala se smát. ,,No jeden kluk, Arthur. Pomáhal mi s kufry a prý tu bydlí od mala." zasmála jsem se a koukala jak ubíhají ulice Monaka. ,,Aha" řekla zvědavě.
