3. Hromada vzpomínek

169 11 0
                                    

(Y/n)
Souhlasila jsem s jeho nabídkou a začal hrát ploužák. ,,To si ze mě děláte srandu" řekla jsem si v hlavě. Vzal obě mé ruce a položil si je na ramena. Jeho ruce položil na mé boky a začali jsme tančit. ,,Dlužíš mi vyprat sako" řekl a usmíval se na mě. Já jsem v tu chvíli úplně zrudla. Tančil dobře a já se mu pořád koukala do jeho očí. Byli opravdu strašně modré. Prohlížela jsem si i jeho obličej. ,,Ty jsi Arthurův kámoš" zeptala jsem se opile, protože si opravdu na seznámení nevybral dobrou chvíli. ,,Tak nějak" odpověděl mi. ,,A odkud jsi?" zeptal se zase on mě. ,,Do teď jsem bydlela v Dánsku, kde jsem žila celý život, ale dneska jsem oficiálně z Monaka" začala jsem se smát. Pokračovali jsme v tanci a konečně začala hrát normální hudba ,,Smím ti dojít pro drink?" zeptal se a já souhlasila.

Po chvilce přinesl dva panáky a řekl ,,Jsem Charles, těší mě". Já jsem si vzala ten svůj a odpověděla ,,Y/n, taky mě moc těší". Začlo jsme tancovat a já už byla opravdu opilá, protože jsem toho poprvé vypila moc. Všimla jsem si že Charles je taky trochu opilý a tak jsme byli oba uvolněný. V ruce mi zavibroval telefon a tak jsem se koukla co se děje.

Byla to zpráva od Anny: ,,Šla jsem domů, užijí si svou společnost ❤️" .

,,Děje se něco?" zeptal se Charles. ,,Moje kamarádka je doma" odpověděla jsem mu. ,,No a nechceš doprovodit domů aby jsi nešla sama?". ,,To by jsi mohl. Jestli ti to teda nevadí." a tak jsem si došla pro kabát a vyrazili jsme. Venku byl sníh a jak noční ulice svítili bylo to nádherný. Pomalu jsme došli před dům a já odemkla. ,,Můžeš ještě na chvilku dovnitř, jestli chceš" řekla jsem Charlesovi a on mě následoval. Vyšli jsme do třetího patra a já odemkla dveře od bytu. Po tom co Charles vešel dovnitř jsem zamkla dveře a nechala jsem klíč v zámku. ,,Nevadí ti když se osprchuju?" zeptala jsem se a šla jsem do koupelny.

(Charles)
Y/n šla do koupelny a já jsem si mezi tím prohlédl byt, který byl docela prázdný. Myslela jsem si že mě bude znát, ale jak se ukázalo, vůbec neví kdo jsem. Což mi vyhovuje. ,,Au" ozvalo se z koupelny, kde byla Y/n. ,, Děje se něco?" zeptal jsem se. Y/n vyšla oblečená s vyhrnutou nohavicí a tekla jí krev. ,,Ježiši co jdi dělala?" zeptal jsem se jí. ,,Řízla jsem se žiletkou, jsem úplně blbá" odpověděla mi a já se začal smát. ,,Čemu se směješ" řekla a koukala na mi přímo do očí. ,,Ale nic, já ti to ošetřím" odpověděl jsem a šel jsem do koupelny zjistit jestli nemá nějakou lékárničku. Vrátil jsem se a Y/n ležela na posteli a spala. Trochu jsem jí nadzvedl abych mohl vytáhnout deku a přikryl jsem jí dekou. Pomalu jsem odešel a zabouchl za sebou dveře, ale tak abych jí nevzbudil.

——————
Charles se vrátil k sobě domů zatím co Y/n stále spala. Neměl to od ní domu daleko a schválně jí nechal doma sako aby se s ní mohl ještě vidět.
——————

(Y/n)
Ráno jsem vstala a měla jsem obrovské okno. Strašně mě bolí hlava a přemýšlím jak jsem se dostala do postele. Protáhla jsem se a sedla si na kraj postele. Šla jsem s rozespalýma očima do koupelny a cestou jsem si asi 2x zívla. Koukla jsem se na sebe do zrcadla a na obličeji jsem měla rozmazaný makeup. Úmysl jsem si obličej vodou a šla si do kuchyně udělat silné kafe. Když jsem vyšla z koupelny viděla jsem jak je něco přehozeného přes židli. Vzala jsem ten kus oblečení do ruky a bylo to sako toho Arthurova kamaráda co jsem do něj narazila. Chvilku jsem přemýšlela jak se sem to sako vůbec dostalo, ale nemohla jsem si vzpomenout.

Šla jsem k lince a udělala jsem si kafe. V tomhle případě jsem byla ráda že mi sem Anna nakoupila základní věci než jsem se sem nastěhovala. Vzala jsem si hrnek s kávou a sedla si na druhou židli vedla saka. Koukla jsem se jestli není něco v kapsách než ho vyperu a v jedné z nich byl papírek. Koukla jsem se na něj a bylo tam telefonní číslo. Papírek jsem dala do nočního stolku a šla jsem dát sako vyprat, koukla jsem se na cedulku jak se má prát a podle toho jsem tu pračku zapnula.

Vrátila jsem se zpátky a na telefonu mi objevila zpráva že je před barákem kurýrní služba a mají pro mě balík. Vzala jsem klíče a hodila jsem na sebe župan. Seběhla jsem po schodech dolů a byla tam krabice co mi nechala poslat mamka. Převzala jsem jí, dala podpis kurýrovi a vynesla jsem balík nahoru.

Vzala jsem nůžky abych mohla otevřít krabici, která byla oblepená páskou. Otevřela jsem jí a hned se mi do očí nahrnuli slzy. Slyšela jsem jak někdo klepe na dveře. ,,Pojď dovnitř" řekla jsem protože jsem věděla že je to Anna a má náhradní klíč kdyby něco. Seděla jsem u té krabice a brečela protože jsem tam viděla všechny ty fotky z dětství a další věci plné vzpomínek. ,,Copak se děje Y/n?" zeptala se mě Anna. ,,Ale nic. Mamka mi poslala věci co jsem si zabalila sem" odpověděla jsem a vzala si do ruky fotku kde jsem byla já s tátou jak mu sedím na ramenou. ,,Kdo to je?" zeptala se mě Anna. ,,To je můj táta" odpověděla jsem. Anna se na mě podívala a utřeli mi slzy z obličeje se slovy ,,Nikdy jsi o něm nemluvila". Podívala jsem se na ní a řekla: ,,Táta umřel ještě když jsem byla malá" odpověděla jsem.

Probírala jsem vše co v krabici bylo a naaranžovala jsem věci co jsem našla na poličky a všude kde se mi to líbilo. Vyfotila jsem na nočním stolku fotku s tátou a dala jí na Instagram se slovy ,,Navždy v mém srdci 🕊️".

,,Hele mám ještě něco na práci tak tě tu musím nechat" řekla Anna a odešla. Rozhlížela jsem se po bytě a došlo mi že tu nemám ani jednu květinu. Vzala jsem do ruky telefon a zapnula Google mapy.  Do vyhledávání jsem napsala ,,Květinářství". Ukázalo se mi pár výsledků a zjistila jsem že nejbližší je v centru. Šla jsem si tedy do skříně pro rifle tričko a teplou mikinu. Potom jsem zašla do koupelny a dala si řasenku. Oblékla jsem se, vzala všechny věci co jsem potřebovala a vyrazila jsem do centra pěšky.

Na tomhle městě se mi líbí ten klid a zároveň to že se tu furt něco děje. Šla jsem ulicemi a koukala jak je vše krásně nazdobeno. Došla jsem do centra a rozhlédla jsem se po náměstí. Kolem byli turisté a místní lidé.  Zamířila jsem do květinářství, které jsem viděla před sebou. Otevřela jsem dveře a rozezněl se zvuk zvonku nade dveřmi, který signalizoval že přišel nový zákazník. U dveří jsem si vzala košík a pomalu jsem procházela uličkami. Květiny které se mi líbily jsem dala do košíku. Zamířila jsem k pokladně kde stála stařenka. ,,Dobrý den, máte tu nějaké řezané květiny" zeptala jsem se a dala proutěný košík na pult. ,,Ano, máte nějakou konkrétní představu slečno" odpověděla stařenka a namarkovala vše v košíku. ,,Nechám to na vás" řekla jsem a dodala ,,Mohla bych si koupit i ten proutěný košík?". ,,Samozřejmě" odpověděla s zašla do zadní místnosti.

Po chvilce čekání žena vyšla s krásnou kyticí. ,,Ta je nádherná. Moc děkuji" neudržela jsem se a řekla. Vše jsem zaplatila a vyšla ven z obchodu. Kytici jsem opatrně položila na ostatní kytky a vyrazila jsem zpátky domů. Když jsem přišla dala jsem košík na stůl a šla zkontrolovat sako. Bylo už vyprané a tak jsem ho vyndala, párkrát jsem ho ve vzduchu naklepala a dala ho na ramínko, které jsem zavěsila v ložnici za skříň.

Šla jsem zpátky ke košíku a vyndala jsem květiny na stůl. Připravila jsem si dvě vázy. Z kytice jsem vyndala jednu růži a dala jí samostatně do vázy. Odnesla jsem jí na stolek k televizi kde jsem měla tátovu fotku. Rovnou jsem zapálila svíčku a kytici naaranžovala na stůl v kuchyni. Ostatní květiny jsem rozmístila po bytě.

Charles Leclerc - Kluk z FerrariKde žijí příběhy. Začni objevovat