Prostě jsem relaxovala na kroužku. A po chvilce jsem si uvědomila, že mám rozdělanou práci. Tak jsem se vydala k šuplíku a hledala svoji kresbu. Horní šuplík....nic, dolní šuplík....nic, šuplík uprostřed? Ano našla jsem to! Nechápala jsem, ale proč nebyl nahoře nebo dole, když to do prostředního nikdy nedávám kvůli tomu, že tam je jiná skupina. V tu dobu jsem tam byla ještě sama. Zavřela jsem šuplík a už jsem se chtěla otočit a odejít, ale najednou jsem si uvědomila, že jsem si nevzala předlohu. Tak jsem ho znovu otevřela. Předklonila jsem se a hledala dál. Najednou do mě někdo ze zadu vrazil. Praštila jsem se do hlavy. Poté mě ten někdo chytil a přitáhl k sobě. Já jsem chvíli zůstala ve stejné pozici a přemýšlela co se vlastně stalo. Pak mi to došlo a já se ošila. Když jsem se otočila tak jsem si všimla, že to byla Saša (kámoška) a že nás pozoruje celkem šest lidí. Všichni kromě mě a Saši se smáli. Saša na mě koukala s takovým nešťastným výrazem a já na ni zase trochu vyděšeným výrazem. Vypadala jako rajče. Dlouho jsme tam stály mezitím co se nám smáli, že jsme tam spolu prý š. Obě nás to štvalo, ale nic jsme neřekly. Když odešla tak jsem vzala předlohu a šla taky. Bohužel jsme seděli opět vedle sebe. Celou tu dobu bylo ticho. Pak promluvila a já se lekla natolik až jsem zahodila tužku. A to se jenom zeptala jestli jsem v pohodě. Došla jsem si pro tužku a nervózně jsem řekla, že ano a zeptala jsem se jí. Taky odpověděla nervózním tónem, že ano. Poté nastalo zase ticho. Skončil kroužek a já se sbalila a utíkala domů. Toto se mi honí hlavou. Celý ten příběh a otázka. Proč se to vlastně stalo?
No každopádně se nám pořád smějí a bavíme se se Sašou opět normálně. Jenom se občas najdou situace kdy se chová zvláštně.
ČTEŠ
Co mi přes den létá hlavou?
RandomProstě a jednoduše co se mi honí hlavou. Objeví se tam i lidé které znám.
