Byli draci opravdu tak krutí a nelítostní, jak je líčily severské ságy a po nich příběhy o prstenech? Nebo se jedná o zvířata plná porozumění a moudrosti, jak je líčí asijská mytologie? Jsou to vůbec zvířata? Zkuste se se mnou ponořit do jejich živo...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Přes to, že město pod ní se teprve probouzelo, Dračí Bašta vysoko na skále se hrdě leskla v prvních paprscích vycházejícího slunce. Prapory na jejích věžích se vlnily v lehkém vánku přinášejícím vůni moře. Pohasínající světla na cimbuří prozrazovala, že noční hlídka zhasíná pochodně a že i v Baště se život probouzí do nového dne.
Dole ve městě se Bedřich podíval nahoru k věžím, povzdechl si, upravil sponu pláště Dračí gardy a rázným krokem vyrazil nahoru. Jeho kroky se nesly ještě ztichlou ulicí. Prošel k nábřeží, zkušeným okem přelétl bachraté obchodní i štíhlé vojenské lodě pohupující se na jemných vlnách chráněného přístavu. Zkontroloval, že na věžích střežících vjezd do přístavu planou strážní ohně a zahlédl i postavy přecházející kolem nich. Uvědomil si chlad přicházející od moře a bezděčně přitáhl plášť. Sluneční paprsky opírající se do věží Bašty slibovaly příjemné teplo, a tak přidal do kroku.
Stoupání po nekončících schodech mu dávalo čas přemýšlet nad událostmi posledních dnů. Snažil se jim přijít na kloub. Od doby, kdy téměř polovina Bašty vyhořela, vše jako by se stavělo na hlavu. Tolik oslavovaní draci jako by najednou šířili strach. Velitel Dračí gardy často musel předstoupit před krále a obhajovat, proč udělali to nebo ono. Nakonec velitel omezil veškeré lety jen na kontrolu hranic a doručování poselství. Slyšel velitele, jak mluví se svým pobočníkem o tom, že král už nechce vynakládat peníze na udržení Gardy. Od chlapů ve stájích slyšel, že král se Gardy bojí a že uvažuje o jejím rozdělení. Dokonce prý daleko na hranicích začali stavět nové opevněné bašty, kam prý mají být jednotliví draci i jejich jezdci přesunuti.
Přemýšlel, kam pošlou jeho. Líbila by se mu víc služba v ledových horách severu, západních úrodných pláních nebo východních kopcích? Sám si na tu otázku nedokázal odpovědět. Zaklonil hlavu a podíval se na Baštu. Má ještě chvíli času na přemýšlení. Rozhlédl se po přístavu a v tom jediném pohledu našel odpověď na svou otázku. Líbil se mu tenhle pohled na ty bachraté obchodní bárky pohupující se na klidných vlnách chráněného přístaviště. Na obzoru čekaly další lodě, až je přístavní stráž vpustí na kotviště. A on prostě miloval chvíle, kdy s drakem prolétal mezi nimi pomalým hlídkovým letem kolem pobřeží a kolem ostrovů na obzoru. Často se nechal unášet a během letu roztáhl ruce a dělal, že má křídla. On a jeho drak byli jako dvojčata. A světe div se, nikdo by mu to jistě nevěřil, ale jeho drak měl ďábelský smysl pro humor. Nejednou už mu ve vzduchu udělal nějakou neplechu. Třeba minulý týden se ve vzduchu zastavil a shodil ho do moře a pak ho zase nabral do spárů a ohleduplně odnesl k ostrovu, aby mohl znovu nasednout. Už léta trénovali nasedání za letu, ale Aeresovi se to vůbec nelíbilo, a tak vždy nácvik sabotoval a nechal ho pěkně vykoupat. Už jen z tohoto důvodu si pro nácvik vždy vybíral malou rychlost nad vodní hladinou. Jednou se snažil Aerese donutit neustálým vybízením k nácviku, ale dopadlo to tak, že ho drak shodil u jedné rybářské bárky a pak se s vítězným zařváním vrátil na Baštu a on pak sklízel posměch ostatních členu Gardy a taky pokárání za nedostatečné zvládání zvířete. Na druhou stranu ale věděl, že ho Aeres nikdy nenechá na holičkách. Cítil to v každém doteku, v každém pohledu i v každém mávnutí křídel.
