Když jsem se ráno vzbudila tak se mi vůbec nechtělo vstávat. A proto jsem zůstala asi dalších 15 minut v posteli a jen tak se dívala na bílý strop mého pokoje. Většina mého pokoje byla zelená (moje nejoblíbenější barva je zelená). Když jsem se teda rozhodla vstát a sešla jsem schody sedla jsem si už k připravené snídani od mámy. Když jsem dosnídala, šla jsem se nahoru převléct. Byla sobota takže nemusím spěchat. No vlastně mám s Eliškou sraz před kavárnou, ale to je až za dvě hodiny takže to je v pohodě. Vždy v těhhlech chvílích se doma nudím, protože nemám co dělat. Z nudy mi vždycky pomáhal táta ale... ale nic nechci se o tom bavit když tak někdy jindy. Potom jsem su šla vyčistit zuby a učesat se. Doma jsem se nudila a proto jsem si začala číst knihu ,Hunger Games' je to moje oblíbená kniha a čtu ji už aso po třetí. Potom mi zazvonil telefon-máma a volala mi proto, aby řekla že dnes přijde domů později. Za půl hodiny už mám být s Eliškou před kavárnou a tak vycházím z domu. Když dojdu před kavárnu mám ještě 3 minuty. Najednou zahlédnu v dálce nějakou postavu. Pomalu se přibližuje až do chvíle kdy jí neuvidím do obličeje. Byla to Eliška. Zašly jsme spolu dovnitř a daly si cappuccino se šlehačkou a dvě vafle. Povídaly si o škole (Eliška chodí do jiné školy naž já ale přemýšlý o tom že by k nám přešla) a čas plynul jako voda. Najednou jsem zjistila že už bych měla jít domů. A tak jsem se rozloučila s Eliškou a šla. Když jsem vešla do bytu, zjistila jsem že je máma už doma. S někým telefonovala a tak jsem jí nachtěla rušit. Když jsem procházela okolo ní tak jsem jí zamávala. Ona můj pozdrav opětovala a dál mluvila s tím někým v telefonu. Najednou jsem něco zaslechla a začala poslouchat (vím že se to nemá ale nedalo mi to...). ,,Ne! Anna přece za nic nemůže. Nemůže za to nikdo." Potom nějaké mumlání v telefonu a dál už jsem neslyšela. Máma položila telefon a unaveně si sedla na židly která zrovna stála poblíž. Potom jsem k ní přišla a zeptala se: ,,Mami kdo to byl?" ,,Ale nikdo, do toho ti nic není." Hned jak donluvila jsem věděla že se něco děje. A chtěla jsem toho vědět víc. Šla jsem nahoru do svého pokoje a doufala že cestou něco vymyslím. Tak jsem si aspoň lehla do postele a přemýšlela dál. Potom jsem zašla k přemýšlení o jiné věci- ja zjistit co se děje. Pardon že je tahle krátká (teda aspoň na mě). Budu se pokoušet dělat delší a napínavější. pokud se vám kniha líbí napište a já budu psát dál. Teď ale nevím jak to bude o prázdninách, ale snad to nějak stíhat budu. Potěší každý vote i každý pozitivní koment. Děkuji všem co to čtou a doufám že se vám moje kniha bude líbit. tak zatím ČAU.
ČTEŠ
Nový Život
ParanormalAnně je 15 a najednou přijde na to, že umí kouzlit. Pár měsíců potom je napadne zlý tvor, který je chce všechny co umí kouzlit zabít. Annina máma dá většinu své moci Annině nejlepší kamarádce, protože si myslí že když budou dvě je menší roziko že je...