Nový Život

2. Už to skoro máme!

Nevím jestli by se vám to líbilo třeba ne a tak se ptám jako víte když je díl nějakého filmu rozdělený na dva a v tom druhym je vždycky jako co se stalo v tom minulém? Já to teď uďelám tak že opíšu třeba dvě tři věty a pokud se vám to bude nebo nebude líbit tak napište.
Tak jsem si aspoň lehla do postele a přemýšlela dál. Potom jsem zašla k přemýšlení o jiné věci- jak zjistit co se děje. Takhle jsem přemýšlela do doby než jsem usnula. Spala jsem do jedenácti odpoledne. Když jsem se přišla dolů najíst tak jsem zahlídla mámu. Byla taková nějaká byla prostě divná. Nechovala se tak jako vždy. Sedla jsem si ke stolu a začala jíst. Potom jsem se šla nahoru do koupelny upravit. Když jsem se konečně zkulturnila zavolala jsem Elišce, že si dáme straz na náměstí a že jí to řeknu. Zase jsem se doma nudila a tak mě máma poprosila abych šla koupit nějaké věci na večeři. V obchůdku naproti je taková milá starší paní. Může jí být okolo 50-60 já vážně nevim ale to je teď jedno. S tou paní si někdy (vždycky) povídám. ,,Dobrý den" řekla jsem když jsem vešla dovnitř. ,,Dobry den děvenko" mě také pozdravila. ,,Jak se má tvůj pejsánek?" zeptala se i když žádného nemám. Někdy už bývá trochu zmatená a někdy zapomíná. ,,Jo jo má se dobře" odpověděla jsem jí aby nebyla zklamaná že si to pořád plete. Mezi tím jsem v regálech vybýrala věci keré máma chce. Už mám všechno a tak jdu zaplatit. ,,Všechno?" zepatala se mě. ,,Ano všechno děkuju.". Tak a nákup mám. za hodinu mám být na náměsťí. To je na druhou stranu než obchod. Došla jsem domů a na stůl dala nakoupené věci. Zašla jsem si do pokojea tam si vzala knihu a začla číst. Četla jsem půl hodiny. To by mi mělo každý den stačit. Hodila jsem na sebe jeste pár věcí a vyšla. Šla jsem hodně loudavým krokem takže jsem to stihla a ani nemusela čekat na Elišku. Sedly jsme si na lavičku a já začala mluvit o mámě. Že se chová divně a to jak s někým včera telefonovala. Když jsem to všechno dořekla, mi Eliška řekla že mi pomůže vyřešit co se děje. Když to dořekla vzala si telefon a zavolala mámě jestli může ke mně. Já udělala to samé. Obou dvoum to mámy dovolily a tak jsme šly ke mně. Doma jsme se rozvalily na posteli a přemýšlely jak to udělat. Elišku napadlo. Mohly by jsme se vplížit k mámě do pokoje a prohledat jí šuplíky. Možná by jsme tam mohly něco najít. A tak jsme se vydaly k mámě do pokoje. Musely jsme být hodně opatrný, protože naše podlaha někdy dost skřípe. Konečně jsme došly do máminýho pokoje. ,,Eli ty jdi prohledat tamty šuplíky já jdu peohledat tyhle." Řekla jsem jí šeptem. ,,Tak jo." Asi po pěti minutách mi Eliška řekla: ,,V těhhle šuplících nic neni." ,,V těch mích taky nic." ,,A co kdyby jsme se podívaly do knihovničky?" ,,ato je dobrý nápad." Knihovička byla v máminým pokoji takže jsme nemusely nikam chodit. Vzala jsem jednu knihu a začala si jí prohlížet. Nic. Nic tam nebylo a proto jsem pokračovala. A když jsem si začala prohlížet třatí něčím mě přitahovala. Přitahovala mě už od okamžiku co jsem jí vzala do ruky. Byla jsem si na 90% že je to ta kterou potřebujeme. Když jsem jí otevřela, hned na začátku by lísteček. Na tom lístečku bylo napsáno:
Prosím nic z toho, co je v této knize neříkej Anně. Nikdy, za žádných okolností prostě NIKDY!
Děkuju
Julie
Byla jsem z toho dost překvapená a tak jsem chvíli přemýšlela. Najednou mě z přemýšlení vytrhl mámyn hlas. ,,Nesu vám nahoru sušenky!". ,,Ajaj musíme rychle do našeho pokoje." Rychle jsme daly všechny knihy do knihovničky a utíkaly do pokoje než přijde máma. Doběhly jsme do pokoje a lehly si na postel tak jakože jsme si celou tu dobu povídaly. A jakože jsme rozhodně nebyly v jejím pokoji.
Tak doufám že se vám tato kapitola líbila a chtela bych se vás na něco zeptat. Chtěli byste radši krátké díly které budou vycházet častěji nebo dlouhé díly které budou vycházet po delších dobach? Zase potěší vote nebo pozitivní koment. Kdyby jste chtěli něco upravit řekněte. Tak zatím ČAU.