Nový Život

1. Něco tuším...

Když jsem se ráno vzbudila tak se mi vůbec nechtělo vstávat. A proto jsem zůstala asi dalších 15 minut v posteli a jen tak se dívala na bílý strop mého pokoje. Většina mého pokoje byla zelená (moje nejoblíbenější barva je zelená). Když jsem se teda rozhodla vstát a sešla jsem schody sedla jsem si už k připravené snídani od mámy. Když jsem dosnídala, šla jsem se nahoru převléct. Byla sobota takže nemusím spěchat. No vlastně mám s Eliškou sraz před kavárnou, ale to je až za dvě hodiny takže to je v pohodě. Vždy v těhhlech chvílích se doma nudím, protože nemám co dělat. Z nudy mi vždycky pomáhal táta ale... ale nic nechci se o tom bavit když tak někdy jindy. Potom jsem su šla vyčistit zuby a učesat se. Doma jsem se nudila a proto jsem si začala číst knihu ,Hunger Games' je to moje oblíbená kniha a čtu ji už aso po třetí. Potom mi zazvonil telefon-máma a volala mi proto, aby řekla že dnes přijde domů později. Za půl hodiny už mám být s Eliškou před kavárnou a tak vycházím z domu. Když dojdu před kavárnu mám ještě 3 minuty. Najednou zahlédnu v dálce nějakou postavu. Pomalu se přibližuje až do chvíle kdy jí neuvidím do obličeje. Byla to Eliška. Zašly jsme spolu dovnitř a daly si cappuccino se šlehačkou a dvě vafle. Povídaly si o škole (Eliška chodí do jiné školy naž já ale přemýšlý o tom že by k nám přešla) a čas plynul jako voda. Najednou jsem zjistila že už bych měla jít domů. A tak jsem se rozloučila s Eliškou a šla. Když jsem vešla do bytu, zjistila jsem že je máma už doma. S někým telefonovala a tak jsem jí nachtěla rušit. Když jsem procházela okolo ní tak jsem jí zamávala. Ona můj pozdrav opětovala a dál mluvila s tím někým v telefonu. Najednou jsem něco zaslechla a začala poslouchat (vím že se to nemá ale nedalo mi to...). ,,Ne! Anna přece za nic nemůže. Nemůže za to nikdo." Potom nějaké mumlání v telefonu a dál už jsem neslyšela. Máma položila telefon a unaveně si sedla na židly která zrovna stála poblíž. Potom jsem k ní přišla a zeptala se: ,,Mami kdo to byl?" ,,Ale nikdo, do toho ti nic není." Hned jak donluvila jsem věděla že se něco děje. A chtěla jsem toho vědět víc. Šla jsem nahoru do svého pokoje a doufala že cestou něco vymyslím. Tak jsem si aspoň lehla do postele a přemýšlela dál. Potom jsem zašla k přemýšlení o jiné věci- ja zjistit co se děje. Pardon že je tahle krátká (teda aspoň na mě). Budu se pokoušet dělat delší a napínavější. pokud se vám kniha líbí napište a já budu psát dál. Teď ale nevím jak to bude o prázdninách, ale snad to nějak stíhat budu. Potěší každý vote i každý pozitivní koment. Děkuji všem co to čtou a doufám že se vám moje kniha bude líbit. tak zatím ČAU.