Stojím na nádraží a foťák svírám v ruce. Zkontroluju hodinky. 3:21 ráno. Vlak má 2 minuty zpoždění. Nenápadně zívnu a rozhlédnu se. Celou prázdnou zastavku vyplní mé vyzvánění.
"Prosím.." zašeptám a bouchnu o sebe nohama.
"Anne popletli jsme to. Poslali jsme tě tam o hodinu později. Můžeš jet zase domů. Mrzí nás to." ozve se Steal. Podle hlasu je unaveny a zklamaný. Smutně cosi zamručím do sluchátka a naposledy zkontroluju čas. 3:30. Není možné aby vlak přijel tak pozdě. Vstanu a začnu si balit všechny své bločky a propisky. Když narazím na mikrofon ironicky se zasměju a hodím ho do firemní tašky. Jak jsi mohla být tak blbá? V tom zaslechnu tlumené hlasy.
"Přestaň. Už stačí." To je hlas Kwon Ji Yonga (Gd). Zalije mě vlna vzrušení. Vyklonim se zpoza velkého transparentu na plínky a tlumeně zaječím. Vedle Kwona stojí Top a oba dva se na mě dívají.
