Kouzlo lásky: Začátek nového roku 2024 v objetí vášně

Kouzlo Lásky

Nemám, co bych řekla. Tahle povídka vznikla na základě některých mých životních úprav a momentálního stavu. Je to podle mě totální fluffy příběh a úplně jsem se do něj ponořila. Tak, že sem se z transu probrala přesně 30 minut po půlnoci a nyní doufám, že Vás nadchne a napíšete mi, co se Vám líbilo a co ne. 

Užijte si můj dárek do nového roku 2024.

...

Severus Snape seděl v tiché místnosti, plné stínů a mystérií a nechal své myšlenky plynout volně jako řeku vzpomínek. "Čas, nemilosrdný strážce, nikdy nezastaví svůj běh," zamumlal sám k sobě, zatímco sledoval nekonečný tikot starých hodin. "Blížím se k dalšímu životnímu mezníku, který bych kdysi považoval za pouhý počet let. A o kterém jsem si myslel, že se ho možná ani nedožiji. Ale teď... teď přichází s novou nadějí." Pousmál se.

V temné chvíli po Vánocích, kdy se světlo svíček v jeho příbytku prolínalo s chladným svitem zimní noci, si uvědomil, jak nezadržitelně plyne čas. "63 let. Neuvěřitelné," poznamenal s lehkým nádechem údivu. "A přesto tady sedím, sníc o něčem, co bych kdysi považoval za naprosto nemyslitelné."

Zavřel oči a ponořil se do svých myšlenek. "Co kdybych mohl sdílet tyto narozeniny s ním?" zamumlal, obracejíce se k představě, jak své narozeniny slaví v náručí muže svých snů. "Možná bychom procházeli společně zasněženou krajinou, kde by nás obklopovalo ticho a klid a magie ledové krajiny. Sněhové vločky by tancovaly kolem nás, jako něžné polibky, které teplem naší lásky roztávali na tvářích."

Ačkoliv byl známý svým tvrdým vzezřením, představa takové chvíle mu v srdci způsobila tajemné tepání. "Možná bychom našli společně klid v objetích, kde by láska a porozumění byly naším průvodcem skrz studené větry minulosti." Poklepal si na bradu a zatočil skleničkou burbonu v ruce. Pousmál se, když mu před očima vyvstala představa těch krásných zelených očí.

Severus Snape potřásl hlavou: „Věčný osamělý vlk, nyní sní o něčem, co by kdysi považoval za naprosto neuvěřitelné. Můj muž snů nemůže být nikdo jiný než Harry Potter," promluvil Snape s lehkým nádechem ironie. "Chlapec, který kdysi symbolizoval všechno bolestné a komplikované v mém životě." Přivřel oči, vzpomínajíc na doby, kdy byl jejich vztah plný nepřátelství.

Za některých temných nocí se občas probouzel z neklidných snů, které byly spíše zhmotněním jeho vlastních vnějších démonů. "Ale v těchto nočních chvílích," poznamenal, zatímco se pohodlněji usadil do svého křesla: "si uvědomuji, že existuje něco, co by mohlo osvětlit mou cestu. A tím on."

"Chci tě poznat lépe, Harry," promluvil k představě chlapce, který se stal symbolem změny. "Nejenom jako čaroděje a hrdinu, ale také jako člověka." Snape se rozhodl vykročit za hranice minulosti a otevřít se novým možnostem. "Náš vztah byl vždy komplikovaný, ale ta komplexnost mě fascinuje. Jsem připraven překročit stíny minulosti a ponořit se do neznámého světa, kde se naše cesty mohou vzájemně proplétat."

V myšlenkách se vrátil k vysněné procházce ledovou krajinou, když náhle ucítil, jak mu v hrudi buší srdce. Náhle ho přepadl intenzivní strach, jaký dlouho nepoznal. Myšlenka na to, že by se odvážil a pozval mladšího muže na setkání plné něhy a přátelského porozumění, mu způsobila v srdci náhlý tlak.

"Co když mě odmítne?" zeptal se sám sebe a v jeho mysli se začaly probouzet stíny minulých zklamání. Byl to muž, který prošel příliš mnoha odmítnutími a strach z dalšího zranění ho naplňoval až po okraj. Zavřel na okamžik oči, pokoušejíc se potlačit vzestupující úzkost. V tu chvíli se mu vybavily slova Albuse Brumbála, jeho přítele a moudrého rádce: "Bez riskování, nemůžeme dosáhnout toho, co bychom si přáli," znělo mu v uších. Brumbálova slova o odvaze a odklonění se od pohodlí ho povzbudila, i když zcela nezahnala jeho strach.