Only Angel // h.s. (CZECH TRANSLATION)

The Peace Lily

„Předpokládám, že máš všechno?" ptá se mě máma, když mi pomáhá naložit poslední krabici s věcmi na zadní sedačku mého auta, nebo alespoň se snaží ji tam nacpat, musely jsme dveře zavřít silou.

Dívám se nahoru a ohrnuju si vlasy, které se mi nalepily na obličej kvůli potu.

„Jo, mám," říkám s úsměvem. Nedávno jsem ukončila vysokou bakalářským titulem ze žurnalistiky.

Dobrá věc byla ta, že rodiče měli dobrou práci a pomáhali mi ty čtyři roky.

„Nemůžu uvěřit, že ten den konečně nastal," říká, její modré oči se plní slzami a já skuhrám.

„Mami," varuju ji, ale mává rukou a vtahuje mě do objetí. „Na Vánoce budu zpátky, doslova," říkám a cítím, jak přikyvuje. „Dobře, přestaň nebo odjedu."

„Dobře," říká a utírá si slzy. „Budeš mi volat každý večer, dobře?"

Přikyvuji. Taky bych byla smutná, kromě toho, že nejsem, protože doslova budu hodinu cesty daleko.

Ale odmítám říct takovou věc, protože nechci, aby mi vykládala o tom, jak je rodina cenná. Drží mé tváře v rukách, usmívá se na mě a pouští mě. Táta by se takhle nechoval, proto je taky v práci.

„Pojedu," říkám a jdu na místo řidiče. Nemusím se otáčet, protože ji dobře vidím ve zpětném zrcátku, mávám mi. Přetáčím oči, ale i tak se na ni usmívám, než vyjíždím.

Tohle je poprvé, co budu mimo domov sama, je mi dvacet čtyři a jsem připravená na novou kapitolu mého života. Už když jsem byla mladší, byla jsem posedlá časopisy a psaním, takže bylo jasné, že se pokusím něčeho dosáhnout v této kategorii.

Přirozeně žurnalistika byla směr, kterým jsem se vydala. Pamatuju si, jak jsem snila o tom, jak se stanu nejlepší novinářkou, budu psát sloupky pro Vogue a spoustu dalších slavných časopisů. Fakt jsem to chtěla a taky bych to získala.

„Myslím, že tohle nám udělá dobře," říkám a dívám se na cestu před sebou. „V bytě je okno a sluníčko svítí přímo skrze, jenom pro tebe." Dívám se na stranu na mou květinu Peace Lily. Zapnula jsem kolem ní pás, jen pro jistotu.

Asi po hodině jsem dorazila k bytové jednotce. Většinu věcí jsem už měla uvnitř, jenom jsem vyzvedla zbytek. Věděla jsem, že by to byla makačka, jelikož můj byt byl v pátém patře, hodně bych jezdila výtahem.

A to jsem taky udělala. Všechny krabice jsem nanosila dovnitř, omlouvala jsem se lidem, která vystupovali a museli chodit kolem nich. Když mám všechny krabice pohromadě, funím a dávám si vlasy do drdolu a začínám nakládat prázdný výtah.

Zrovna když se chystám naložit poslední, dveře se zavírají, nemám dost času, abych nastoupila.

„Sakra, ne!" skuhrám a kopu do dveří, přičemž se snažím vybalancovat krabici a květinu. Čekám, až se výtah vrátí, doufám, že nikdo nevyužije příležitosti, aby mi lezl do věcí.

Když se dveře otevírají, slyším uchechtnutí.

„Tak tohle to vysvětluje." Humor v mužském hlase mě akorát štve.

„Jsem ráda, že moje dilema je pro tebe zábavné, cizinče," říkám.

„Tady." Vidím jeho ruce, jak berou květináč a sundává ho dolů, takže na něj vidím, mé oči přistávají na jeho obleku, než je zvedám k jeho obličeji.

„Potřebuješ pomoc?"

Odvracím se od jeho pronikavě zelených očí, cítím v obličeji horkost, než si odkašlávám.

„Potřebuju pomoc, prosím," říkám, stoupá si na bok a pouští mě do výtahu.

Prostor je úzký a skoro zakopávám o jednu z krabic.

„Nemyslím si, že je tohle bezpečné," říká a dívá se na podlahu na všechny krabice. „Měla jsi jít po schodech."

„Vypadám na to, že bych přežila několik cest dolů, abych vynesla všechny krabice do pátého patra?"

„Chápu to tak, že se stěhuješ?" říká vtipně, ale nic vtipného na tom nevidím. „Omlouvám se, jsem Harry Styles."

„Beau Smithová," odpovídám. „Takže tady taky bydlíš?"

„Ale ne." Kroutí hlavou. „Jenom jsem byl na návštěvě."

Přikyvuju a s tím nastává ticho, dveře se otevírají a odhalují další dva lidi.

„Zdá se, že váhový limit byl dosažen."

Dveře se zavírají.

„Doufám, že tě nezdržuju od něčeho důležitého?" říkám skoro jako otázku. Má na sobě oblek a vypadá to, jako by byl na cestě někam jinam.

Dívá se na mě a krčí rameny.

„Mám trochu času."

Když jsme v pátém patře, držím dveře otevřené a Harry vynáší krabice.

„Veď mě," říká, v rukách má pár krabic a já nesu květinu.

Jdu chodbou, hledám číslo bytu 362. Když jsem u něj, odemykám a jdu dovnitř s Harrym v patách.

„Co je s tou kytkou?" ptá se, když jdeme zpátky pro další krabice.

„Ou, je to dárek na přivítanou od mámy," říkám a zvedám krabici. Musíme to udělat ještě třikrát, než jdeme pro poslední.

„Odkud jsi přijela?" ptá se a pokládá krabici na ostrůvek v kuchyni.

„Přijela jsem z-." Počkat, neznám ho. „Víš co? To nemusíš vědět."

Tiše se tomu směje a po zádech mi přebíhá mráz.

„No, tak alespoň mi řekni, co tě přivádí do Big Apple, Beau?" on se mnou flirtuje? Flirtuje.

„Jsem tady kvůli práce jako žurnalistka." Tenhle chlap mě zajímá. „Můžu ti nabídnout něco k pití?"

„Ne, děkuji," říká. „Vlastně už musím jít." Harry jde k otevřeným dveřím, ale zastavuje se.

„Děkuji za pomoc, vážím si toho. Byla bych dole hodiny." Usmívám se, ale jenom se na mě dívá, jeho oči se zanořují do mých, až jsem přinucená se odvrátit. „Takže..."

„Zatím, Beau." Říká skoro svůdně, než se na mě lehce culí. Sleduju, jak odchází, kudrliny mu lehce poskakují s každým krokem.

Když je pryč, jako bych se vytrhla z transu. Zítra začínám svou novou práci v Issue 8 a jestli chci vypadat dobře, asi bych si měla dát sprchu a jít spát.

Zalívám květinu, než jdu do ložnice. Matrace je na podlaze a rošty jsou na druhé straně pokoje.

Ignoruju to a jdu do koupelny.

____________

První díl je tady! Jak se vám líbil? Hned setkání s Harrym, I'm here for it. :3