Only Angel // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Wine & guest

Ve čtvrtek jsem se probudila o půl hodiny dřív, abych se vyhnula provozu. Naštěstí se mi to povedlo a ještě jsem měla čas. Zastavila jsem se pro kávu kousek od práce, koupila jsem si kávu a bagetu, venku jsem to snědla, sledovala jsem východ slunce za různými budovami, než jsem jela do práce.

Práce šla hladce, měli jsme malý konkurz pro nové modelky, které chtějí být součástí ambasády a chtějí se dostat do modelingu, pár jsme jich odmítli a pár přijali, udělala jsem pár kopií nového časopisu na příští měsíc, šla jsem na oběd, vrátila jsem se a dokončila jsem práci a šla jsem domů.

Uklízela jsem a vybalovala jsem oblečení z krabic, kuchyňské věci a pár věcí jsem pověsila na zeď. Skoro každá stěna byla cihlová, takže bylo těžké najít správné místo pro rámečky. Díky tomu si pár sousedů stěžovalo na zvýšeny hluk, slepě jsem to hodila na skupinu puberťáků, kteří bydleli naproti mně. Cítila bych se blbě, kdyby každý večer nepouštěli hlasitou hudbu, ale na to si nikdo nestěžoval.

Každopádně když jsem to měla hotové, dívala jsem se na seriál na notebooku, šla jsem spát, další ráno jsem se probudila a jela jsem do práce s kávou v ruce. Teď byla jedna hodina odpoledne a pracuju na sloupku, když pan Roberts na mě volá ze zasedací místnosti.

Vzhlížím na něj.

„Ano?" říkám s pohledem, který byl jasný, že mě zaskočil. Ukazuje na mě a dvakrát krčí prst, signalizuje, abych šla za ním.

„Máš průser, co?" rýpe do mě Travis vedle mě, zatímco potlačuje smích, za což si vysloužil postrčení od Lei.

„Dospěj," skuhrá, otáčí se ke mně a ukazuje mi zvednuté palce, když vcházím do zasedací místnosti. Uvnitř si lidé bezcílně předávali papíry.

„Beau," říká. „Jelikož je to oficiálně tvůj druhý týden tady, chci, aby ses k nám dneska připojila do studia," říká pan Roberts, nedává mi šanci promluvit, přičemž kýve ke dveřím. „Jdeme." Trvá mi vteřinu, než zareaguju a všechny následuju, Lea se ke mně připojuje se složkou v ruce.

„Podívejme se na tebe, už studio? Musíš být ve své práci dobrá," poznamenává s úsměvem na rtech. Studio je místo, kam se přivádí všechny modelky, místnost s bílým pozadím, fotografy a fotoaparáty a hodně papírováním. Když jsme uvnitř, jsou tam modelky, které jsou fotografovány v různých pózách, přichází k nám pan Roberts.

„Jak můžete vidět, tady se odehrává všechna magie mimo kancelář," říká. „Musíme tady přemýšlet, potřebujeme nápady, cokoliv, co vás napadne. Potřebujeme tady vytvořit časopis. Dejte se do práce," jeho chraplavý hlas se rozléhá místností a jde k fotografovi, který ho zavolal.

„Pro tebe to znamená, že si to prohlížíš a pokud máš něco, co chceš přidat, udělej to." Otáčí se ke mně Lea a já přikyvuji.

„No, nejdříve, je tady příliš velké ticho a je tady docela horko. Není divu, že jim musí ubrat makeupu," říkám spíš jako vtípek a Lea se chechtá, ale zapisuje si to. „Napadlo ho kontaktovat lidi s vyšším postavením, aby podpořili pobočku?"

„No, moc celebrit nechce mít v malém, neznámém časopisu svoje skandály nebo horoskop," odpovídá Lea.

„No, možná ne celebrity. Jsme ve městě obchodu a obchodních lidí, proč nenalákat investory nebo někoho z velkých firem na rozhovor a místo podceňovaných modelek je dát na obálku?" říkám a Lea se tváří zamyšleně.

„Víš, možná se někam dostáváš," mručí. „Koho přesně myslíš?"

Krčím rameny.

„Nevím, možná bychom mohli rozeslat emaily lidem, kteří by byli ochotní to udělat," vysvětluju a Lea přikyvuje. Zbytek dne trávíme ve studiu, předaly jsme nápady panu Robertsovi, myslel si, že to byl skvělý nápad. Samozřejmě, jelikož já jsem s tím přišla, tak jsem dostala na starost najít někoho, kdo by byl ochotný být součástí časopisu.