Jsme poslední

1.

Byl to den jako každý jiný, až na jednu maličkost... Ten den jsem přišla o všechno.

Bylo asi 8 hodin ráno když mě probudil křik mojí matky. Vyběhla jsem z postele a seběhla schody... Tam jsem to poprvé uviděla.

Máma ležela na zemi a táta stál před ní s nožem a snažil se jí bránit před zombíky. Bylo jich tam asi pět, ale i to stačilo. Vyděšeně jsem pozorovala jak táta zápasí se zombíky a jak máma na zemi bojuje se smrtí. Poslední slova, která jsem od mámy slyšela byla "Rychle uteč, běž co nejdál můžeš. A pamatuj s tatínkem tě moc milujeme a vždy tě budeme chránit." Pak už jsem viděla její smutný úsměv... Potom zemřela.

Slzy se mi nahrnuly do očí, věděla jsem, že musím pryč, ale nemohla jsem. Nemohla jsem opustit mámu a tátu, který se zoufale snaží ubránit před zombíky.

Nezvládl to... Poslední co mi řekl bylo "Uteč, vždy budeme s tebou." Pak zemřel

Rychle jsem se s pláčem rozeběhla ke dveřím a utíkala. Zaběhla jsem za roh a začala brečet. Asi 10 minut jsem břečela, ale potom mi došlo, že rodiče pláčem nevrátím a od teď se o sebe budu muset postarat sama.

--------

197 slov

Ahoj tak tady je má první uvítací kapitola. Ostatní kapitoly budou samozřejmě delší.
Tak co myslíte dokáže se o sebe Cora postarat? No to zjistíte až v další kapitole zatím ahoj :)

A<3