Forbidden love (Monsta X)

5.

Ahoj!! Na obrázku náš svalnatý "student" Sohn Hyunwoo :D

Hyunwoo:

Seděl jsem ve třídě patnáct minut před zvoněním na první hodinu. Ostatním se to zdálo příliš brzy, a proto byla třída prázdná. Ještě před několika týdny bych měl stejné myšlení, ale po příchodu našeho nového učitele, jsem se snažil využít každé chvíle, kdy jsme mohli být o samotě. Yoo Kihyun, tak se jmenoval můj dokonalý učitel. Kvůli němu jsem si přesedl do první lavice, přímo naproti jeho stolu.

V momentě, kdy jsme do sebe vrazili na chodbě, jsem se zamiloval. Byl oproti mě drobný a na pohled se zdál křehký jako malé štěňátko, u nějž máte tendenci ho ochraňovat a rozmazlovat. A ty jeho rozpačité tváře, táák roztomilé. Nesmím zapomenout na jeho tmavě hnědé kukadla schovající se za kulatými brýlemi, utlý pas, jenž bych hrozně rád objal a dokonale tvarovaný zadek, přes který bych ho nejradši plácnul pokaždé, kdy se mi na něj naskytne pohled.

Co na něm však zbožňuji nejvíc je božský úsměv, pod jímž se mi podlamují kolena a jeho sykavky smíšené s nakřáplým tónem hlasu. Na světě není krásnější hudby než jeho hlas. Miluji, když si začne šeptat věci, co by měl udělat, jakmile se ztratí ve svých myšlenkách. Nebo když si z toho samého důvodu hraje s tužkou a většinou se jí bodá do hrudi a druhá ještě lepší varianta, když s ní odhaluje svůj výstřih, jak kmitá ze strany na stranu...aww.

,,Uklidni se, Hyunwoo! Nechceš snad, aby tě přepadl jistý problém, který se ve škole špatně řeší!" upozornil jsem sám sebe. Pevně jsem sevřel víčka k sobě, zhluboka se nadechl a na chvíli zadržel dech. mezitím jsem nashromáždil všechny nevhodné představy o mém učiteli a poté jsem vydechl v domnění, že spolu se vzduchem zmizí i ony.

Jen, co jsem se vzpamatoval, bál jsem se, že mě to přepadne znovu, protože do třídy vešel můj vyvolený. Skousl jsem si spodní ret, abych se udržel při smyslech. Postavil jsem se a uctivě se uklonil. Napodobil mě s lehkým úsměvem na tváři mi popřál dobré ráno. Mé srdce bylo kdykoliv připravené vyskočil z hrudi přímo jemu do dlaně. Ahh, doslova mě zabíjíš, Kihyune!

Usedl za stůl a začal listovat mezi papíry, jako vždy u toho vypadal sladce. ,,Musím říct, že se tvé výsledky neustále zlepšují. Děláš mi radost, Hyunwoo." promluvil zničehonic. Jelikož jsem jím byl natolik uchvácen, absolutně jsem si neuvědomoval, co mi říká. Když mi to došlo, uvnitř jsem začal skákat radostí. ,,Za mé výsledky vděčím Vám, pane učiteli." pověděl jsem s úsměvem a ten jeho se ještě víc rozšířil, ale nic neřekl a jen se dál věnoval svým materiálům.

Chtěl jsem využít, že jsme o samotě a navázat konverzaci, ale náhle jsem měl děsný problém ze sebe dostat slovo. Dlaně se mi potily ze stresu na něj promluvit a zároveň se při tom neztrapnit, jenže v jeho přítomnosti mluvit normálně, byl nadlidský úkol. Vždycky jsem začal koktat a rudnout, že i jemu muselo dojít, že se mi líbí. V jeho případě se dá použít jen výraz "líbí", ale já ho doslova zřal, a proto jsem o něm potřeboval vědět stále víc a víc.

,,Pane učiteli, co-" zasekl jsem se, když jsem viděl Changkyuna, jak naštvaně pochodoval k našemu učiteli a neomaleně bouchl rukama do jeho stolu.

,,Nepřeháníte to?!" ihned zakřičel místo toho, aby pozdravil. Kihyun se prudce zvedl ze židle a nevraživě se na něj podíval. Se slovy "přestaň tu dělat scény" ho chytil za ruku a táhnul pryč ze třídy. Nepobíral jsem, co se právě dělo, ale Changkyun mě pěkně naštval. Zkazil naší chvilku o samotě, zrovna když se odhodlám ke slovům? Jaká ironie! Ten kluk potřebuje dostat lekci.