Cookies and stars

50

Dali jsme si s Nathanem večeři, šel jsem se vysprchovat a šel si lehnout, byl jsem nějaký utahaný, přehlcený, usnul jsem snad hned. Nathan si ještě dělal nějaké papíry, ani nevím v kolik šel spát, až tak mimo jsem byl. 

Ráno nás vzbudil můj telefon, unaveně jsem otevřel oči a podíval se kdo otravuje tak brzo ráno. Chris, kdo jiný. ,,Víš kolik je hodin?'' zeptal jsem se jí rozespale. ,,Vím, půl desátý.'' odvětila mi. ,,Rychle vyklop, co potřebuješ ať můžu jít zase spát.'' vydechl jsem. ,,Máma tě zve na oběd, máš sebou přivést i Nathana.'' ,,Ne, ty jsi to nemohla napsat do zprávy,'' potočil jsem očima, ,,Nathan jde do centra, myslím, tak asi nepřijde.'' odpověděl jsem jí. ,,Tak mi pak dej vědět.'' ,,Jasně, dobrou.'' Rychle jsem zavěsil, aby mi náhodou nechtěla ještě něco říct.
Flákl jsem sebou zpátky do polštáře a přitulil se k Nathanovi. ,,Chris?'' zeptal se rozespale. ,,Máme přijít na oběd.'' odpověděl jsem mu. ,,Asi budeš muset jít sám.'' ,,Hm?'' podíval jsem se na něj. ,,Potřebuju do knihovny, tam jsou od jedenácti, a pak jsem až někdy do půl páté v centru, takže to asi nepůjde, promiň.'' odvětil mi a pohladil mě ve vlasech. ,,V pohodě, já tam zajdu sám.'' pousmál jsem se. ,,Kolik je hodin?'' ,,Asi půl desátý,'' odpověděl jsem mu, ,,ještě chvilku.'' ,,Jen se prospi, za chvilku budeš muset brzo vsávat.'' Chvilku jsem nevěděl o čem mluví, ale pak mi došlo, že se prázdniny chýlí pomalu ale rychle ke konci. ,,Musíš mi to připomínat i ty?'' povzdechl jsem si a zavřel oči.  Nechtělo se mi ještě vstát z postele, ale ani se mi nechtělo spát, jen jsem tam ležel přitulený u Nathana a odpočíval. Někdy si prostě člověk po spánku potřebuje odpočinout. 

Leželo se mi hezky, ale hold bylo potřeba vstát, nemůžu celý den jen ležet. Vstali jsme, převlékli se a šli udělat nějakou snídani, respektive Nathan dělal snídani, tentokrát nějaký pudink z chia semínek, bylo to dost dobré.
Ještě jsme se po snídani chvilku mazlili, ale bohužel se pak musel Nathan začít už chystat do města, já jsem měl ještě chvilku času, takže jsem vzal knížku z knihovny a pokračoval tam, kde jsem skončil. Nemohl jsem se na to ale moc dlouho soustředit, moje myšlenky pořád utíkaly k tomu, co se stalo včera. Proč mě to tak vzalo? I on je jen chlap, má svoje potřeby, vždyť to není nic špatného. S povzdechem jsem doložil tu knížku zpátky do knihovny a šel se obléknout, snad nebude vadit když přijdu trochu dřív, tady už prostě nevydržím aniž bych o tom přemýšlel. 

Posbíral jsem si všechny svoje věci a opustil byt, napsal jsem Chris, že přijdu trochu dřív, stavil se v květinářství pro nějaké květiny pro její maminku a šel k nim. Zhluboka jsem se nadechl a zazvonil. Proč jsem tak nervózní? Vždyť tady nejsem poprvé, měl bych se dát trochu dohromady. Když se otevřely dveře nasadil jsem úsměv jakoby se vůbec nic nedělo, nebudu přidělávat starosti. ,,Ahoj, pojď dál, už na tebe čekáme.'' otevřel mi Leon. ,,Ahoj, děkuju.'' řekl jsem s úsměvem a vešel dovnitř. Zul jsem se a šel s Leonem do kuchyně, kdy Chris pomáhala své mamce vařit. ,,Ahoj, zdravím.'' pozdravil jsem je. ,,Ahoj, Robine, kde máš přítele? Nepřišel?'' otočila se na mě s úsměvem mamka Chris. ,,Zdravím, bohužel nemohl, musel do práce, ale slibuju, že ho příště přivedu,'' usmál jsem se, ,,tady jsem si dovolil menší pozornost.'' podal jsem jí květiny. ,,To jsi nemusel, děkuju.'' vzala si je ode mně. ,,A mě jsi nic nekoupil?'' zeptala se falešně uraženě Chris. ,,Ty si nic nezasloužíš, dneska ráno jsi nás vzbudila.'' odvětil jsem jí. ,,Ty naděláš, já už jsem vzhůru od půl šesté.'' protočila očima. ,,Vy dva, přestaňte prosím vás,'' přerušila nás mamka, ,,my to tady ještě dovaříme, za chvilku to bude, vy si zatím běžte vedle ať se tady nepletete.'' usmála se na nás. Jen jsem kývl a šel s Leonem vedle do obýváku.