" Šéfe nemám to "
Křičela jsem do svého telefonu když jsem volala Šéfovi.
" Kaulitz byl rychlejší "
Povzdechla jsem si a čekala na to až na mě začne řvát.
" Děláš si srandu Tamaro!? Jakto že si nebyla rychlejší ty! Jsi můj nejlepší mafián a ty nemáš na Kaulitze!!? Okamžitě to nějak sežeň, třeba mu to ukradni co já vím "
Řekl zvýšeným hlasem a položil to.
Zklamala jsem šéfa.
Chtěla bych se představit.
Jak jste asi už pochopily - jmenuju se Tamara.
Jsem podstatě takový mafián ve formě agenta v utajení, a Kaulitz mi sebral fakt velkou věc za těžký prachy.
Absolutně nechápu jak mi to mohl přebrat.
Jsem nejlepší ze všech.
Nasedla jsem na motorku a jela hledat Kaulitze i s diamanty co mi ukradl.
Nesnáším ho už jenom když slyším jeho příjmení.
Jela jsem strašně rychle bez starostí že mě chytí policie.
S policisty máme přátelský vztah ale někdy se to vymkne kontrole a někoho z nás zavřou do basy.
Třeba jako mého nejlepšího kamaráda Wayna který si neuhlídal s kým obchoduje s kokainem.
Největší svině ve formě poldy jsou ti kteří jsou v utajení jako já.
A on Wayne s jedním zrovna byl.
Kokoti zasraní.
Přijela jsem k velké vile kterou vlastnil Kaulitz.
Jak si kurva mohl takovej debil dovolit tenhle obří dům fakt nepochopím.
Naštěstí nebyl doma já mohla řvát.
Přistoupila jsem ke dveří.
Přes skleněné okénko nad dveřmi tam mohlo jít vidět co se tam nachází.
Ale já se to nedozvím, protože jsem na svůj věk moc nevyrostla.
Koho by to zajímalo je mi 16.
Ano přesně tak jsem ještě děcko.
Ale berte to tak že na svůj věk dokážu uvažovat a přemýšlet víc než jakýkoli dospělí lidé.
" Kurva dveřmi to nepůjde "
Řekla jsem si pro sebe nahlas.
Jsem magor jenom já nebo si ještě někdo povídá sám se sebou?
Asi jen já.
Rozhlédla jsem se kolem sebe jestli neuvidím jinej vchod.
Ale co jsem si pořádně hlídala byly kamery.
Fakt nechcete aby vás někdo viděl přes kamery, je to strašně děsivý.
Koukala jsem všude až jsem si všimla vchodu do zahrady.
Hned jsem tam běžela a přeskočila plot.
" Super je tu zadní vchod "
Vykřikla jsem radostí.
Budu ráda i když bude otevřeno.
Něžně jsem popadla kliku a zkusila otevřít.
Dveře cvakly a otevřeli se.
Začala jsem mít dost velkou radost.
Teď jenon kontrolovat jestli nešlápnu na laser nebo nějakej jistič pohybu.
Nic jsem nezahlédla.
Super.
Koukala jsem kolem sebe.
" Tyvole ten má dobrej dům "
Vydechla jsem blahem.
" A teď ty diamanty "
Řekla jsem si pro sebe v šeptu.
Co já vím, už se mi stalo že tu bylo něco co ti nahraje hlas.
Opatrně jsem přešla ke schodům.
Měl na nich strašně příjemný koberec.
Zábradlí bylo polepené pravou kůží.
" Ten musí bejt bohatý za moje prachy co? "
Vyštěkla jsem do vzduchu.
Když jsem vyšla schody i s pár námitkami.
Zamířila jsem rovnou do jeho pokoje hledat trezor něco něco takovýho.
V pokoji nic , tak půjdu do jeho kanceláře.
Větší šance na trezor.
V jeho kanceláří byly samý spisy o mafii.
Něco jsem si přečetla, a půlka z toho byly texty písní.
Asi rád zpívá.
Moje oči se umřeli na obří obraz na zdi.
Bylo na něm prostě krajiny.
Nevím co si to tom mám myslet ale za obrazem byl trezor.
Usmála jsem se, protože trezor umím otevřít už od malička.
Třičíselný kód.
Položila jsem hlavu na trezor a čekala až něco cvakne.
" Kterej debil si dal na trezor kód 483 "
Nechápala jsem jeho logiku.
Otevřela jsem ho.
Hallelujah diamanty.
" Co tu děláš a kdo jsi?! "
Ozvalo se za mými zády.
" Mám se ptát na totéž? "
Nic lepšího mě nenapadlo.
" Já jsem Bill Kaulitz "
A já jsem zase v prdeli.
