Asi umírám.
Nic neslyším ani nevnímám.
Jestli je tohle smrt.
Tyvole nechtějte umřít.
A když už jo tak nějak rychlou smrtí protože cítit tu pomalou smrt je horší než peklo.
Už nějakou dobu jsem mrtvá.
Teda aspoň si to myslím.
Ale najednou jsem slyšela zvuky.
Ne mluvení, prostě zvuky světa jako jsou jezdící auta a zpívající ptáci v korunách stromů.
Otevřela jsem oči.
Trhla jsem sebou.
Začala jsem těžce dýchat a pomalu začala zpracovávat situaci.
Jsem v nemocnici.
Koukla jsem se na mou ruku.
Byla obvázána a dost bolela.
" Zdravím tě Tamaro "
Řekl někdo vedle mě.
Rychle jsem otočila hlavou.
Vedle mě seděl šéf.
Usmála jsem se na pozdrav.
Taky se usmál a sáhl do kapsy.
Vytáhl doutník se zapalovačem a následně si zapálil.
Jako na zavolanou přišla sestřička.
Chtěla už křičet ale šéf na ní namířil zbraň.
Když vidíte staršího chlapa v smokingu který kouří doutník na místě kde by se nemělo.
Logicky začnete křičet.
Ale když má možnost vám sebrat život během 10 sekund asi vám určitě dojde že křik je jen vstupenka ke smrti.
Sestřička sklopila zrak k zemi a radši odešla.
" Někdy jsou lidi fakt blbý "
Řekl šéf a potáhl si.
Kouř mi vydechl do obličeje a čekal že se začnu dusit.
Dočkal se.
" Můžu vědět co se stalo? Mám černo "
Zašeptala jsem nevinným hlasem.
" Podle kamer naproti Kaulitze domu si do něj vešla. Pár minut po tobě tam přišel Kaulitz- "
Začala jsem máchat rukama.
" Tohle si ještě pamatuju "
Zakřičela jsem.
On přikývl a začal znovu mluvit.
" Kamery zachytily i to že si chtěla skočit z okna.
Zarazila ses a následně šlo docela špatně slyšet rána.
Poté Kaulitz vyběhl s tebou v náručí a nasedli jste do auta.
Jel s tebou do nemocnice, ale předal tě a zmizel "
Chcete mi teď říct že Bill mi zachránil život?
Vždyť ani neví mé jméno a ani nechce.
" Od tyhle chvíle budeš všude chodit s někým "
Řekl.
Najednou do pokoje vešli 3 kluci a naštěstí to byly moji přátelé které mám výjimečně ráda.
Ale samozřejmě nejlepší kámoš je Wayne v lochu.
" Ahoj Tami "
Pozdravil mě Georg Listing.
" Zdravím "
Řekl Gustav Schäfer.
Usmála jsem se.
Otočila jsem se na posledního.
Tom Trümper.
Neobyčejně podobný Billovi.
" Čau kotě "
Řekl Tom který mě jako vždy vyprovokoval.
" Čau kluci "
Odpověděla jsem na zpět.
" Tak se mějte "
Ozval se vysmátý šéf a odešel.
Tom se hned ke mě rozeběhl.
Obejmul mě a následně i Gustav a Georg.
Bylo to snad nejlepší objetí co jsem kdy měla.
" Tak strašně moc jsme se báli a jsme rádi že teď budeme trávit více času spolu "
Objímali jsme se snad hodinu.
U toho jsme si povídali a kluci po mě chtěli vědět co se mi stalo přesně do detailu.
Všechno jsem jim řekla a byly naštvaný.
Ale všimla jsem si že Tom nad něčím strašně moc přemýšlí.
" Prosím tě Tami, jak že se jmenoval? Bill něco "
Řekl a já mu byla ochotna odpovědět.
" Kaulitz, proč se ptáš? "
Tom se zarazil.
Zvedl se z postele a vyndal mobil z kapsy.
Zašel za roh.
To bych nebyla já kdybych nešla poslouchat.
" Ahoj matko, prosím tě jak se jmenoval příjmením otec? "
Řekl skoro bez hlasu.
