• Housebreaker •

~1~

Bylo pozdě v noci a já byla sama doma.
Snažila jsem se usnou, ale vyrušil mě hlasitý hluk z obýváku.

Posadila jsem se na postel a snažila se zůstat v klidu mojí hlavou běhali myšlenky...co to bylo?

Pochvilce jsem slyšela hlasité kroky, které mířili k mému pokoji.
Dotyčný chytl za kliku a snažil se otevřít můj pokoj.
Neštěstí se zamykám.

Bála jsem se.

Chtěla jsem se schovat, ale zároveň jsem chtěla zavolat policii, protože jsem věděla, že moji rodiče to být nemůžou.

Jenomže cokoliv jsem chtěla udělat bylo pozdě.
Dostal se do mého pokoje.

Osoba byla vysoká podle postavy to byl kluk.
Na hlavě měl zapletené černé copánky a v ruce držel pistol, nehýbala jsem se, byla jsem vyděšená.

V mém pokoji byla poměrně tma myslím, že mě neviděl..nekoukal se ani mým směrem.
Rozhlížel se po mém pokoji a poté se jeho pohled zastavil u mě, hlasitě jsem polkla.

Stiskl spínač na zdi, čímž osvítil celý pokoj.
Ostré světlo mě bodlo do očí.

„Ale..jaké to milé překvapení" pronesl, a uchechtl se, rozešel se k mojí posteli.

„Netušil jsem, že tady někdo bude" dodal a stoupl si před mojí prostel.

Jen jsem na něj koukala a zrychleně dýchala.
Neměla jsem tušení kdo to je, nebo co tu chce.

„To ovšem vše mění" pronesl a chytl mě za bradu.

„Půjdeš semnou.. taková kočka jako ty se mi hodí" dodal a já se na něj vyděšeně podívala.

Jen jsem záporně zakývala hlavou.

„To nebyla prosba" pronesl chladně a namířil na mě pistolí.

„Rozumíš?" Pronesl a koukal na mě, byla jsem strašně vyděšená.

Chtěla jsem zavolat policii, ale nemohla sem, upřeně na mě zíral.

Nevěděla sem co dělat, začal se prohrabávat v mých šuplících.
Vadilo mi to, nevěděla jsem co dělat.

„Co to děláte?" pronesla jsem a snažila se zakrýt strach v mém hlasu.
Nevěděla jsem jak s ním mluvit , vypadal o něco starší než já.
Otočil se a chvíli na mě koukal než začal mluvit.

„Co myslíš?" pronesl a ironicky se uchechtl. "Potřebuji peníze a vypadá to, že jich máš dost jak tak koukám na všechny tyhle věci" dodal a otočil se zpět.

To nemyslí vážně? Dovolí si mě okrádat i když jsem doma, jen protože jsem holka a nemůžu mu nic udělat.

Odkryla jsem se a snažila se potichu výlez z postele, ale při mém pohybu postel zavrzala a on se na mě ihned otočil.

Rychle sem sebrala telefon a chtěla se rozběhnou do koupelny, ale on mě surově chytil za zápěstí.

„Kam si myslíš, že jdeš?" pronesl, a strčil mě zpět do postele.
Při dopadu do postele se mi trochu vyhrnula noční košile, okamžitě jsem ji stáhla zpět.
Všimla jsem si jak mě sjel pohledem.

„Ještě není čas na odchod..tak v klidu šeď" pronesl a položil ruku na mé odhalené stehno.
Odsunula jsem se od něj a zakryla se dekou.

Odstoupil ode mě a pořád na mě koukal.

„Myslím, že tady nic zajímavého nenajdu... až na tebe" pronesl a já se zamračila.

„Vzít si tebe místo peněz je možná lepší volba" dodal a uchechtl se.

„Nikam s tebou nepůjdu" pronesla jsem potichu.

„Říkala si něco?" pronesl.

„Že s tebou nikam nepůjdu" odpověděla jsem naštvaně, ale zároveň vyděšeně.

„Ale ano půjdeš, to se neboj..o to se postarám" pronesl a otevřel šuplík vedle mé postele, bylo v něm spodní prádlo.

„Tohle nosíš..to jseš docela odvážná" pronesl a držel v ruce mé spodní prádlo.

„Možná bych tě v tom někdy mohl vidět" dodal.
Prosim? Co si ten úchylák myslí, zavolám na něj policii!

Vylezla jsem z postele a vytrhla mu to z ruky , vrátila jsem to zpět do šuplíku a zavřela ho.

„Vypadni z mého bytu" řekla jsem mu, a on zvážněl.

„Být tebou bych si tu tvojí hubičku moc neotvírala" přistoupil ke mně a v ruce pořád držel pistol.

„Je vůbec práva?" zeptala jsem se.

Přistoupil ke mně ještě blíž a koukal na mě kamenným výrazem.
Slyšela jsem cvaknutí pistole a pak jí na mě namířil.

„Co myslíš?" pronesl chladně a já hlasitě polkla.
Slyšela jsem jak se uchechtl.

„Půjdeš semnou" pronesl a ja záporně zakývala hlavou.

„Kolikrát mám říkat, že to nebyla prosba" dodal a koukal mi přímo do očí.

Rozhodně s ním nikam nepůjdu!

„Nemám náladu ani čas na tvoje protesty, jdeme!" řekl a popadl mě za zápěstí.
Odstrčila jsem ho od sebe a on o krok odstoupil.

„Chceš to po zlém? Dobře, jak si přeješ!" vyjekl naštvaně a chytl mě silně za bradu.

„Nechápu kde bereš takový koule...na to odporovat klukovi co před tebou stojí se zbraní" řekl naštvaně „pravou zbraní" procenil skrze zuby.

„Vem si svého plyšáčka, protože u mě se nebudeš mít tak růžově..a jdeme" řekl a já zakroutila záporně hlavou.

„Fajn" prones a mykl rameny, chytl mě a hodil si mě přes rameno, okamžitě jsem se začala vzpírat a kopat nohama.

„Nevztekej se" řekl a plácl mě po zadku „to ti nepomůže" dodal a už semnou opouštěl můj pokoj.
Tohle je snad noční můra, nemůže si mě přeci jen tak vzít!

Pořád jsem kopala nohama a bouchala ho do zad, ale s ním to ani nehlo.
Myslím že už toho měl plný zuby. Držel mě jen jednou rukou a v druhý měl pistol.

Když jsme byli venku sundal mě ze sebe a silně mě přitlačil na auto.

„Už toho mám dost.." řekl naštvaně a jeho tělo mě doslova drtilo o auto který bylo zamnou „drž kurva hubu, rozumíš?" dodal a koukal na mě vražedným pohledem.

„Teď si nastup" řekl a odemkl to auto zamnou, takže on má auto ale i tak chtěl vykrást můj dům?
To auto nevypadalo zrovna levně.

Samozřejmě jsem do toho auta nenastoupila.
Otevřel dveře a doslova mě tam hodil, trochu jsem sykla bolestí.
Hned co zavřel dveře jsem se k ním natáhla a chtěla je otevřít ale zamkl je.

Otevřel přední dveře a nastoupil, zabouchl dveře od auta a otočil se na mě, na tváři mu hrál úšklebek.

„Už seš moje kočko..a není cesty zpět" pronesl a mně projel mráz po zádech.

Až teď jsem si opravdu uvědomila co se děje a cítila jsem se, jako bych měla plakat, jen jsem se zhluboka nadechla a zahnala slzy.
Tohle mu neprojde.

★ ★ ★

Tuto kapitolu mam napsanou uz od dubna a az ted sem ji vydala.

Puvodne jsem ji chtela smazat, ale nakonec jsem se rozhodla, ze dam tomuhle pribehu sanci.

Nevim jak to dopadne, protoze tohle neni absolutne muj styl psani.