POTŘEBUJI TĚ (STEREK)

DOMOV

STILLES POV

Konečně stojím před domem, který jsem koupil tajně přes internet. K tomuto městu nemám žádný vztah, takže by nás tu neměl nikdo z mé bývalé smečky najít. Stále nemůžu uvěřit, že to zašlo tak daleko. Po tragické smrti mé sestry a švagra před třemi roky se můj život úplně změnil.

Adoptoval jsem podle jejich přání, jejich tříletého syna Alexe. Navíc má jiskra dost zesílila a to natolik, že náš nový alfa Matt se rozhodl, že mě zajistím manželstvím. Odmítl jsem. Nikdy jsem o něj neměl zájem. Reagoval tak, že jedné noci unesl Alexe a pohrozil jeho zabitím, pokud se nepodřídím.

Použil jsem svou moc, Alexe zachránil a poslední rok jsme na útěku. Jenže dítě potřebuje stabilní domov a bezpečí, proto jsem se rozhodl pořídit nám dům. Jsme v jiném státě a cizím městě, takže věřím, že budeme v pořádku.

"Už jsme tady tati?" ozve se ospalý hlásek mého chlapečka. "Ano broučku, jsme doma" usměji se na něj. Pustím ho ven a sleduji jak nadšeně pobíhá okolo. Vytáhnu klíče a pouštím dovnitř. Je to malý domek. Mám jen tři místnosti a kuchyň. Patří k němu dvorek s menší zahradou. 

Alex běhá z místnosti do místnosti a vesele si brouká. Nábytek nám dovezou dnes. Malý se rozhodne, že si vezme pokoj s výhledem do zahrady. "Někdo přijel" ozve se Alex. Vím, že se můžu spolehnout na jeho vlkodlačí sluch, který zdědil po svých rodičích. 

Jdu před dům az nákladního auta vystupuje chlap. "Stiles Stilinski?" zeptá se. Přikývnu a na jeho dotaz kam mají dát objednaný nábytek je směřuji do domu. Zaplatil jsem si za montáž, jelikož nejsem zrovna zručný člověk, takže dojel už smontovaný. 

Po dvou hodinách náš dům vypadá obyvatelně. Poděkuji chlápkům a dám jim velké dýško za ochotu. Ještě musím z našeho auta vzít naše oblečení, hračky a ložní prádlo. Alex mi pomáhá, je na něm vidět jak je šťastný.

Najednou se ozve zvonek u dveří. "Je to vlkodlak" zašeptá ustrašeně malý. Přikáži mu ať zůstane v pokoji, zakryjí kouzlem svůj pach as obavami jdu otevřít. Stojím tam vysoký mladík v mém věku a tmavovlasá dívka. "Ahoj jsem Allison Argent a tohle je Scott McCall, jsme tvoji sousedi. Takže jsme si říkali, že ti něco uděláme na uvítanou" podá mi s upřímným úsměvem ovocný koláč.

Scott za ní kroutí očima a bezhlasně mi řekne promiň. Jeho dívka ho očividně zná, protože do něj drcne loktem až zasténá. Musím se smát. Líbí se mi. Vím o koho jde. Než jsem nám tu koupil dům, zjistil jsem si o tomto městě vše. Takže mám za souseda pravou alfu a lovkyni. Pozvu je dál.

Vezmu je do kuchyně. Sotva se usadí, Scott znepokojeně zavětří. "Je tady vlkodlak" řekne. "Ano, můj syn. Alexi pojď se seznámit s našimi sousedy" zavolám. Malý přiběhne a skočí mi do náruče. Je z něj cítit nervozita a po očku si ty dva prohlíží. "To je v pořádku štěně" zašeptám a pohladím ho.

"Ahoj Alexi, já jsem Allison a toto je Scott. Doufám, že máš rád domácí koláč" mrkne na něj tmavovláska. Alex přikývne a sedne si vedle mě. Vidím na něm jak se pomalu uklidňuje a po pár veselých historkách od Scotta z jejich života se oba uvolníme. Můj instinkt mi říká, že jim můžu důvěřovat.