POTŘEBUJI TĚ (STEREK)

SMEČKA

STILLES POV

Jedeme se s Scottem a Allison v jednom autě na grilování. Alex je natěšený. Díky stabilitě a bezpečí se z něj stal znovu veselý a otevřený kluk. Nemůže se dočkat až uvidí Derekovu smečku o které slyšel tolik historek. 

Projedeme městem a vjíždíme do lesa. Ocitneme se na mýtině kde stojí pěkný dřevěný dům. Vím, že se Derek rozhodl postavit ho kousek od místa, kde původně stál dům jejich rodiny, než shořel. Tohle místo bylo plné vzpomínek a emocí. 

Před domem už bylo několik lidí. Vystoupím a rozpačitě se ošiji nad pozorností, kterou mi věnují cizí lidé. "Ahoj ty musíš být Stilles, jsem Lydie" dojde ke mně jahodová blondýna. Obejme mě na přivítanou a pak mě vodí od jedné osoby k druhé a představuje nás.

Jsem překvapený, jak jsou všichni přátelský. Jsou tu dva páry. Erica a Boyd a pak Lydia s Jordanem. Dál je tu Jackson, Ethan, Liam, Theo, Cora, Peter. Je na nich vidět, že jsi jsou navzájem rodinou a to se mi líbí. Jediný koho nevidím je muž, který mě pronásleduje v mých snech od té doby co jsem ho poznal.

Jako na zavolanou se objeví ve dveřích a na svých ramenech nese Alexe. "Tati, podívej Derek mě nosí" volá. Usměji se na ně. "To nemusíš" řeknu tmavovlasému  muži. "Nevadí mi to. Sám jsem mu to nabídl. Ale teď budu grilovat maso, tak bude bezpečnější, když si ho vezmeš" odpoví.

Dojde ke mně a já natáhnu ruce, abych vzal Alexe.  Když ho pomalu beru, otřu se tělem o Dereka a cítím jak při tom doteku mezi námi začne proudit jiskření. Podívám se na na něj a podle jeho rozšířených očí vím, že to cítí taky. Na chvíli se topíme ve vzájemném pohledu, než nás probere Alex, který nechápe proč to tak trvá. 

Rychle ho položím dolů a dívám se jak běží k Liamovi a Theovi, kteří  si hází s míčem. Nejsem připravený Derekovi dát vysvětlení, tak zbaběle odejdu ke Scottovi. Cestou si všímám zamyšlených pohledů Lydie, která celou scénu viděla.

Jako by cítil Derek, jak mi je, protože mě nechá beze slov jít a jde grilovat. Odpoledne uteče v dobré náladě. Líbí se mi jak smečka společně funguje a jak rychle nás s Alexem přijali mezi sebe. Ten běhá mezi nimi a všichni se k němu chovají pěkně.

Závidím jim to pouto co mezi sebou mají a doufám, že jednoho dne k nim budeme patřit taky. Chybí mi má sestra se švagrem i rodiče, kteří tu už bohužel nejsou. Lydia, která sedí vedle mě mi poklepe po zádech. Překvapeně se na ni podívám. "Nejsi na to sám. Stačí se otevřít a staneme se i tvou rodinou" odpoví.

Poprvé od té doby co jsme odešli z naší smečky, cítím naději že nám život dal druhou šanci na domov a rodinu. Po tváři mi steče slza. Vzhlédnu a setkám se s pohledem Dereka, který mě starostlivě pozoruje. "Budu v pořádku" zašeptám k němu, ale vím že mě slyší. Usměje se na mě a kývne na souhlas.