Láska z ledu

1

Už je to asi půl roku co jsem viděla bráchu, zrovna na něho čekám na letišti, má přijet na sezónu a pak zas odjede tak si ho chci užít.
Čekám už asi hodinu a on pořád nikde, hovor desátý, pořád nic. Najednou zezadu ucítím obrovskou tíhu.

C: hádej, kdo jsem?
H:panebože! Cole!!tohle mi nedělej, navíc kde si byl, čekám na tebe asi hodinu
C: promiň Hailey, ale museli jsme se s klukama dostat přes fanoušky
H: myslíš přes fanynky
C: haha, moc dobře vím, že žárlíš
H:a na co jako? úplně netoužím po někom kdo by mně naháněl kam jdu
C:to ti nevěřím
H: dobře, tak půjdem, doprovodím tě do hotelu

Taxíkem jsme jeli rovnou do hotelu a protože bylo pozdě tak jsem tam s bráchou přespala.

Ráno mě vzbudil otravný zvuk telefonu.

H:haló?
A: čau, je tam Hailey?
H:jo jsem Hailey, a kdo to je?
A:jsem Aiden, Aiden Cameron ze střední
H:jo jasně, proč mi voláš?
A:hele začal jsem hrát pro basket a teď jedu do Chicaga, nastupuju do jejich týmu
H:to je super a promiň, ale co já s tím?
A:no nemám kde bydlet a slyšel jsem, že tam bydlíš a tak se chci zeptat jestli náhodou nemáš volnej pokoj
H:no jo mám, ale záleží na jak dlouho, moje spolubydlící se vrátí za dva měsíce
A:v pohodě, jen si potřebuju něco najít a tohle je na rychlo tak jsem neměl moc času
H:emh no dobře a kdy přijedeš
A:tak za dva dny
H:no dobře tak čau
A: čau

C:kdo to byl?
H:to byl Aiden
C:Aiden Cameron?jako ten Aiden Cameron do kterýho si byla zabouchlá na střední
H:jo
C:a co chtěl, máš s ním snad něco?
H:co ne, volal že přestupuje sem do basketbalového týmu a nemá kde bydlet
C:no dobře, budu dělat že ti to věřím, jinak přijdeš v pátek?
H:no jasně
C:to jsem, ale nemyslel
H:a co si myslel?
C:Hailey moc dobře víš co, jak dlouho to je, co si jen stála na ledu hm
H:no..
C:to jsem si myslel, takže tě čekám na ledu ve tři, ve čtyři máme trénink a v pět hrajem
H: uvidíme, ale teď musím na přednášku
C:tak jo měj se
H: čau

Došla jsem domů, rychle jsem popadla věci a mířila rovnou na přednášku.

Po škole jsem šla rovnou do bytu, přemýšlela jsem o tom co mi řekl brácha, je pravda, že jsem nebruslila už moc dlouho, vlastně od doby co jsem na výšce.

Následující den byl obyčejný, jako vždy, snídaně, škola a spánek, zkrátka to uběhlo jako voda a další den, tudíž pátek, naštěstí mám jen jednu přednášku, takže jsem měla čas přemýšlet kdy přijede Aiden a jestli to všechno stíhám.

V 11 jsem zavolala Aidenovi.

A: čau
H: čau v kolik přiletíš?
A:no asi za hodinu a půl
H:no dobře, pošlu ti adresu
A: jasný

Položila jsem to a začala vařit, trochu jsem pouklízela.Ani jsem se nenadálá a slyšela jsem zvuk zvonku.

H:ahoj
A:ahoj jak je?
H: dobrý, co ty jaký byl let?
A: normálka, fakt ti nevadí že tu budu
H: ne v pohodě, jen se chci zeptat
A:mluv
H:jak si zjistil že bydlím v Chicagu?
A: zapomněla jsi že tvůj brácha je slavný hokejista
H: jasně a já myslela, že hraješ lakros
A: no jo na střední jsem ho hrál ale bylo to hlavně kvůli tátovi
H: jasně promiň já
A:to je v poho
H: tak jo musím ti všechno rychle ukázat a vysvětlit protože musím odejít za chvíli
A: jasný, kam jdeš?
H: dneska má brácha zápas, vrátili se na sezónu
A:okey ale pokud vím tak zápas začíná až v 5
H: jo to jo, ale chci ještě na kafe s kámoškou
A:tak jo