No,když jsem se vzpamatovala z toho,co Tomáš před malou chvílí udělal,jsem se odebrala se svojí svačinku zpátky na pokoj.
Sedla jsem si na postel,pustila si na notebooku nějakej seriál a užívala si toho ticha,které ovšem netrvalo dlouho. Asi po 10 minutách mi totiž začali kluci bušit na dveře
"Coje kluci?" Křikla jsem z postele,ale odpovědi se mi jaksi nedostalo. Musela jsem se teda zvednout a dojít ke dveřím
"No tak coje?" Řekla jsem,když jsem viděla Edu,Jirku, Matyáše,Tomáše a bráchu jak stojí před mýma dveřma
" Nechceš jít s náma ven?" Zeptal se rozesmátý Eda
" Hele ani ne" řekla jsem trošku zmateně protože jsem se právě odtrhla od Tomových očí
" Ale noták,nedělej scény " řekl Jirka a naléhal na to,abych s nima šla ven
" A kam jako máte v plánu jít?" Řekla jsem se kříženýma rukama na prsou,a čekala co z kluků vypadne
" No tak já nevím,mohli bychom jít třeba do parku ne?" Navrhl po chvíli uvažování Matyáš a všichni hnedka začali kývat na souhlas
" Faaajn, v kolik chcete jít?" Protočila jsem oči a čekala na odpověď
" Za 20 minut dole" zavelel brácha když už kluci docházeli a nezapomněl u té věty zvednout prst na důraz
" Nojo furt" zanadávala jsem si pro sebe a zavřela za sebou dveře.
Zaklapla jsem notebook,ustlala postel a šla se do koupelny trošku hodit do gala. Opravila jsem si make-up,udělala něco s vlasama a hodila na sebe legíny a šedou mikču.
Do dvaceti minut jsem měla co dělat,ale všechno jsem v pohodě stihla a už jsem kráčela dolů na recepci. Tam už čekali kluci a vypadali jak dvojčata,všichni měli na hlavě kšiltovku, samozřejmě kšiltem dozadu a týmová teplákovka nesměla chybět.
" Tak můžeme jít bando" zavelel Matyáš a my se rozešli k hlavnímu vchodu
✧✧✧✧✧✧
Po chvíli volné chůze a povídání si o ničem s klukama se najednou vedle mě objevil Tomáš. Šel vedle mě až nebezpečně a pro něho nezvykle blízko,ale nevěnovala jsem tomu moc velkou pozornost. Dále jsem si povídala s Edou,který šel po mé levé ruce a neustále něco brbral.
Matyáš s Jirkou šli kousek před námi a pořád řešili cestu,mám pocit že sami nevěděli kudy máme jít,ale já to taky nevěděla takže jsem se musela spoléhat na ně.
"Tak konečně jsme tady,já ti říkal že je to doprava a ne doleva " řekl hrdě Jirka když jsme došli do parku a posedali si na lavičku.
" No dobrý prosimtě,ale kdyby jsi šel doleva tak vyjdes druhou stranou a to znamená že vyjdeš v parku tak či tak " protočil oči Matyáš a rozvalil se po zbytku lavičky.
" No hlavní je,že jsme to vůbec našli ne " vložila jsem se do konverzace a všichni začali přikyvovat na souhlas.
" Nejdete někdo semnou ještě trošku dál k rybníku?" Navrhl Tomáš a začal se zvedat z lavičky
Kluci už chtěli jít domů, a mě nějaký vnitřní pocit říkal,že s ním musím jít já.
" Já s tebou půjdu " řekla jsem po chvíli váhání a zvedla se z lavičky a došla blíže k Tomovi
" Fajn,my půjdeme napřed,neztraťte se nám" řekl Jirka a podíval se na Matyáše který už zase chystal argumnet na jeho narážku
My se s Tomem bok po boku rozešli parkem k rybníčku a celou dobu mezi námi panovalo zvláštní ticho, zvláštní na tom bylo to,že to nebylo to trapné ticho,ale takové uvolňující klidné ticho,které ani jednomu z nás nevadilo a my si užívali přítomnost jeden druhého.
✧✧✧✧✧✧
Ušli jsme pár metrů a už se nám naskytl krásný výhled na malý rybníček uprostřed parku,který jsme se rozhodli obejít a jít zpátky za klukama do hotelu. Byl krásný slunný podvečer,takže atmosféra byla k nezaplacení.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
" Je to tu hezké " odvážila jsem se poprvé promluvit
"Hm" řekl s úsměvem Tom a zadíval se na mě.
stáli jsme blízko sebe v parku u rybníka .
To ticho mezi námi bylo neuvěřitelné natolik , že bylo slyšet tlukot mého srdce .
Tom mě chytil něžně za ruku, zvedl můj pohled na něho a jemně mě políbil.
Byl to polibek, na který jsme oba dva tak dlouho čekali ....
Naše rty se spojili v pohyb,který byl plný něhy a vášně.
V tu chvíli se mi zdálo že se zastavil čas, a já se soustředila jen na doteky,které mi Tom rozmisťoval po celém těle.....
Poté, co se naše rty od sebe oddělily, zůstala mezi námi atmosféra plná uvolnění.
Oba jsme se na sebe dívali s očima,ve kterých byla vidět radost,ale i strach co bude dál.
Tom se na mě jen pousmál,chytl mě něžně za ruku a my ruku v ruce odcházeli z osudného místa pryč.....
Taak je tu kratší kapitolka,ale nebojte vydám dneska ještě jednu a bude delší 🥰jen musím teďka ještě udělat něco do školy🥲 a chtěla jsem tady paní vosahlovaa udělat radost zeano 😜♥️
