Ráno jsem se vzbudila vedle nejlepšího muže kterého jsem kdy měla. Opatrně jsem se zvedla abych ho nevzbudila,ale to se mi nepovedlo.
K:"kampak jdeš" .... S:"no já se chtěla jít obléct a tak" .... K:"nechceš tady být ještě se mnou?" .... S:"no tak jo" lehla jsem si v němu do objetí,cítila jsem se opět v bezpečí. Asi jsme po 7 minutách vstali a já si šla udělat ranní hygienu,jelikož jsem měla hodně věcí v pračce tak výběr byl těžký. Nakonec jsem ještě něco našla tak jsem si to vzala.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Šla jsem dělat palačinky mezitím co byl Kuba v koupelně.
K:"ale,ale tady voní palačinky" obejmul mě zezadu a dal mi pusu do vlasů. .... S:"s jakou marmeládou chceš tu palačinky namažu ti ji" ... K:"s malinovou prosim" šel si sednout a já nám mezitím dodělala palačinky a udělala nám i kávu. Přinesla jsem ke stolu jídlo a kafe. Zakousla jsem se do palačinky,mňam to bylo výborný. Po vypití kafe jsem šla umýt nádobí,Kuba jen mlčky seděl a koukal do mobilu. Když jsem si vedle něj sedla a koutkem oka mu koukla do mobilu jsem viděla jsem větu která mi navždy změnila život.
Yzomandias: já si z ní dělám jen prdel nechci s ní být je strašně divná. Chci ji jen do postele😂
S:"já se tady snažím a ty mě chceš jenom do postele!? Tady naše cesty skončili Jakube" .... K:"nemáš mi čumět do mobilu"
Vzala si věci obula si boty a běžela za svým bratrem který mě vždy podržel v každé situaci. Byla jsem ubrečená,zoufalá,smutná a naštvaná. Domu jsem dorazila asi za 7 minut a šla za Pepou.
P:"co se děje do prdele" .... S:"řekl ž-že mě chce jenom do postele" .... P:"to si děláš prdel počkej až ho potkám" zakroutila jsem hlavou že ne a objala Pepu,brečela jsem hodiny,dny,měsíce...
Po 3 měsících... Už to jsou 3 měsíce od té doby kdy jsem se dozvěděla pravdu, začala jsem chlastat a kouřit. Jsem na tom fakt špatně strašně mi chybí,bráška mi pomáhá,ale taky Dominik. Našla jsem si konečně práci,pracuju v caffetterii jako servírka. A ano i po třech měsících brečím. Když chodím za Dominikem Kuba se na mě nikdy nepodívá a to mě mrzí,tolik věcí kolik jsme spolu zažili a teď děláme jako kdyby jsme se neznali... Co kdybych za nim přišla,že začneme od začátku? Ne to ne,ale i když. Tuto myšlenku nechám běhat v hlavě s jdu si dát chleba s marmeládou. Uvědomila jsem si jak moc mi chybí. Natočila si vodu a vzala si jablko a zamkla se v pokoji. Dal jsem si sluchátka a pustila si Nik tenda tudíž Dominika. Hned jak začala hrát písnička na chvíli se mi nahrnuly slzy do očí,po minutě jsem je nechala volně téct po mé tváři. Mám mu napsat? Mám ho nechat? Co mám dělat? Rozhodla jsem se pro druhou variantu,ta nejlepší...
