Tajemství, které nemělo být nikdy vyzrazeno

Prolog

„Dáš prosím tě na Scorpiuse pozor? Já vím, že budeš mít v tomto ročníku více starostí než dost, ale...“

„Neboj Astorie, občas na něj dohlédnu. Sice se budu muset učit na NKÚ, ale nějak si najdu čas,“ s jemným úsměvem svou adoptivní matku ujistím a přehodím si brašnu na levé rameno. Neměla jsem tam úplně lehké knížky a teď má záda přímo skučela z toho.

„Mami, budu přece už soběstačný,“ zaprotestuje mladičký blonďatý Scorpius a těká pohledem ze mě na Astorii a z Astorie na Draca, mého nevlastního otce.

Ani si nevšimnu, že jsem na všech třech ulpěla pohledem a začínám se přitom usmívat. Uvědomila jsem si, jaké štěstí jsem musela mít, když se mě ujali už od novorozeněte. Ano, měli nějakou svou černou minulost, ale hodně se změnili po válce. Ukázali, že jsou stále loajálními přáteli mé matky a nabídli jí pomocnou ruku v největší nouzi. Chovali se ke mně pomalu jak k vlastní dceři, za což jsem jim byla neskutečně vděčná.

„Ale my nezpochybňujeme tvou soběstačnost broučku, jen budeš poprvé bez nás rodičů, tak má o tebe maminka jen strach, víš? To je normální,“ pousmál se Draco a pohladil svého syna po hlavě.

Trochu mi bodlo u srdce, že to samé nemůže dělat můj otec... Nebo matka. Kdybych tak věděla, kde je jim konec. Z mého emocionálního rozpoložení mě vyruší hřejivý stisk na mém rameni.

Vzhlédnu a spatřím Astorii se smutným, ale zároveň povzbuzujícím výrazem. Tušila, že to na mě začíná dopadat poslední dobou více než obvykle. Přece jen už pomalu dospívám a bude to 15 let bez nich.

„Budu už muset,“ později špitnu a krátce ji obejmu. Ona mi to oplatí a kývne.

„Dávejte na sebe pozor a hlavně nám pravidelně pište,“ propustila mě s těmihle slovy.

„Jasně mami, každý den,“ mírně zakoulí očima Scorp, načež mu se smíchem Draco pohrozil.

„Mějte se, ahoj,“ zamávám a když se oni tři poobjímali, vyrazíme s nevlastním bratrem na nástupišti 9 a 3/4 King's Cross nádraží do bradavického express, abychom si našli ta nejlepší místa.

„N-nechceš sedět prosím se mnou Hannah? Tedy pokud ti to nebude vadit a někdo tě nečeká,“ v tom mě přepadl celý vyjukaný Scorp.

„Ale, ale, před rodiči jsi teda zněl jinak,“ pobaveně se uculím a otočím čelem k němu, takže jsem šla uličkou momentálně pozadu a on popředu. Koutkem oka ještě pozoruji, jestli po levé straně není nějaké volné kupé.

„N-no,“ váhavě přitakal navzdory jeho neklidného obličeje.

„Úplně jsem nezapadla, proto mohu jít s tebou hledat volné kupé a nikdo na mě nečeká,“ vysvětlím a usměji se nad jeho rozzářeným výrazem, co se mu usadil těsně po mém souhlasu.

„To je skvělé,“ rozplýval se a nadšeně nahlédl do prázdného kupé. „Tady je volno.“

„Vidíš, tak si sem můžeme sednout,“ kývnu, oba se posadíme do kupé a zavřeme.

Scorp ještě vykoukl skrz okénko na rodiče, aby jim zamával a vlak se tímto dal konečně do pohybu.

Spokojeně vydechnu nad tím, že už nemám to břímě na rameni a vyjíždíme směr nejlepší kouzelnická škola pro čarodějky a čaroděje. Téměř hned sáhnu do brašny, abych si vytáhla knížku a následně se pustila do čtení.

„Ty Hann, promiň, že ruším, ale-“

„Omlouváme se za vyrušení, ale máte tu volno? Všude jinde je nacpáno,“ Scorpiusovu nejistou otázku přerušil střapatý hnědovlasý kluk s brýlemi na nosu a za ním stepovalo o něco mladší děvče s nazrzlými vlasy a ještě další mladý černovlasý kouzelník se zelenomodrýma očima.