Mascot 2 (Larry Stylinson)

Kapitola 21.- Chyběla jsi mi

Je mi na zvracení. V břiše mám křeče. Nedokážu v klidu sedět. Musím se kroutit na sedačce. Nesnáším čekání. Fuu, zvládnu to vůbec?  Unesu pohled na Jacka? Změnil se? Dokážu vůbec se s ním bavit? Můj žaludek svíral žal a stres. Jedeme za Jackem. Lokty jsem si položila na svá roztřesená kolena a tvář schovala do dlaní. 

          "Jsi si pořád jistá?" Zeptal se opatrně Harry. Loui se na mě podíval v zadním zrcádku a raději dál věnoval pohled silnici ubíhající před námi. Mírně jsem přikývla. Harry taky na mě jemně kývl a svůj pohled otočil zpět na silnici. Zhluboka jsem se nadechla. To zvládnu! , povzbuzovala jsem se tiše v duchu. 

         Auto zastavilo. Je to tu! Hlavně dýchej. "Jsi připravená?" Ptá se Loui, když vystupuji z auta. "Jo." Tedy snad.  Podívala jsem se na budovu kde by měl být Jack. Vykulila jsem oči. Zdi popraskané, na všech oknech staré rezavé mříže. "Sakra." Sykla jsem neslyšitelně a vydala se po schodech do budovy. S Louim a Harrym jsem domluvená, že mají počkat venku. Chci si s ním promluvit osamotě. 

          Otevřu velké dřevěné dveře a vejdu do velké prázdné místnosti, kde je uprostřed malá recepce. Sebevědomími kroky projdu až k recepci za kterou sedí již od pohledu dost nepříjemná stará paní. "Dobrý den, ráda bych navštívila Jacka Malika." Řekla jsem v klidu, i když jsem myslela, že srdce mi uteče několik mil odemně. 

          Paní se na mě nepříjemně podívala, zvedla telefon a něco namačkala na klávesnici. "Jack Malik má návštěvu." Řekla nepříjemně do telefonu a snad vší stařeckou silou ho položila. "Támhle se postavte." Zasyčela na mě a ukázala na velké železné dveře. Hlasitě jsem polkla. 

          "Děkuju." Řekla jsem dříve než jsem odešla. Postavila jsem se před velký dveře, který vypadali jak kdyby je ukradli ve věznici. Moje myšlenky ukončil zvuk klíče zapadajícího do zámku. Kurva. Měla jsem co dělat, abych nezdrhla. 

         Dveře se rozevřeli a stál tam chlápek, který by se s jeho svalama nevešel ani do tyhle obřích dveří. "Jack Malik?" Jeho hrubý hlas mi způsobil husinu na krku, ale svůj pevnej pohled jsem si udržela a mírně přikývla. Zamračil se na mě, ukázal rukou ať ho následuji a rozešel se dlouhou chodbou, kterou jsem předtím neviděla. Šla jsem za ním. 

          "Na jak dlouho to tak vidíte?" Zeptal se, když zastavil před železnými dveřmi.  "Deset-patnáct minut." Řekla jsem s chladnou tváří. "Dobře, tady máte." Podal mi malinkou plastouvou krabičku s červeným tlačítkem. "K čemu?" Podívala jsem se na něj nechápavě. "Kdyby se o něco snažil." Odmlčel se. "Příjdu za patnáct minut, kdyby jste chtěla více času, pak mi řeknete." Dopověděl a odemkl dveře. "Maliku! Návštěva!" Zavrčel na Jacka. 

          Naposledy jsem se nadechla a nakráčela do Jackovi "cely". Strážník za námi zavřel a já zvedla pohled. Jack vypadal pořád stejně akorát velké kruhy pod očima mu krásy moc nepřidávalo. "Darcy." Zachraptěl překvapeně. Skousla jsem si ret. Přešel ke mě rychlím krokem a schoval mě do jeho náruče. "Dar-cy" Jack se mírně zakoktal. Nebo ne? 

            "O-omlouvám s- se." On brečel! Panebože! To ne! "Jacku, Jacku! Nebreč!" Chytla jsem ho za ramena a podívala se do jeho uslzených očí. To snad není možný... Svoje dlaně jsem položila na jeho tvář a palci utřela slzy, které stékali po jeho tváři. "Prosím." Zašeptala jsem. "Chyběla jsi mi, strašně moc si mi chyběla." Jacka skoro nebylo ani slyšet. "Ty mě taky." Zašeptala jsem nazpátek a zavrtala se do jeho náruče... 

******

Ahoj, vím vím trvalo mi to dlouho než jsem přidala nový díl, ale jsou prázdniny a hlavně jsem byla u babičky a neměla u sebe notebook, takže jsem ani nic napsat nemohla. Za co mě určitě omluvíte :D Stejně jako za to že do 15 srpna budu na táboře a žádný nový díly přidávat nebudu. Možná stihnu přidat ještě do 25 než odjedu na tábor, ale nevím to jistě protože mám angínu a dokopat se k tomu abych napsala nový díl bylo dost těžký :D 

       Doufám, že se vám tenhle díl bude líbit, psát že je krátký do komentů psát nemusíte, ale zkuste pochopit, že jsem nemocná a zrovna moc nemám na nic chuť.

!!!! A HLAVNĚ TO NEJDŮLEŽITĚJŠÍ!!!!!!PŘESÁHLI JSME 11 TISÍC PŘEČTENÍ NA TÉTO POVÍDCE A PŘES 50, 400 PŘEČTENÍ NA MASCOTOVI 1!!!!!!! TAKŽE VÁM CHCI MOOOOOC PODĚKOVAT ZA VAŠÍ AKTIVITU!!! :) 

_ Terr_