básně Ogor Sokolohop- Na obzoru

~ztrácím tě, ztrácím nás~

Stárneme, tomu se nedá zabránit.
Moje vzpomínky na tebe v mé hlavě se snažím zachránit.
Proč je to ale každý rok těžší?
Proč je zapomínat lehčí?

Proč tě ztrácím ve víru stáří?
Proč už nejsme si blízcí?
Stále se snažím na tebe nezapomenout.
Ale já tě ztrácím.

Jsme neznámý v známém městě.
Dřív tak blízcí.
Teď už muži v černém.
Co se ani nepozdraví.

Ztrácím nás, ztrácím v životě tebe.
Spřízněnou duši kterou jsem měl.
Ty tmavé noci byly jen naše.
Známe se  vůbec ještě?

Víš stále mojí oblíbenou barvu?
Víš jaké místo mám nejraději?
Teď mám jen sklopenou hlavu.
Nejraději bych si tě přitáhl do pevného objetí.

Chci se vrátit v čase.
Znovu políbit tvé růžové rty.
Oddáni pevně své lásce.
Do doby kdy jsme byly jenom my.

                                  ~igi~