Chyba ✔️

W

- William -

"Co víš o Edwardu Stevensonovi?" zeptám se Sama, zatímco spolu ve společenské místnosti děláme na úkolu z přeměňování.

Můj kámoš ke mně sice nechápavě zvedne oči, ale potom se asi rozhodne, že nemá cenu klást mi otázky, když mu na ně stejně skoro nikdy nedám odpověď.

"Myslím, že je to sedmák z Mrzimoru. Loni kolem Vánoc někdo přišel s tím, že je gay, takže z něho měli ostatní od nás z týmu celkem prdel. Ale nic víc o něm nevím."

Zkusím si vybavit, co se dělo minulý rok tou dobou, ale v hlavě mám jen temné okno vyplněné skutečností, že to bylo období prvních Vánoc od Frankieho pohřbu.

Přijel jsem za mámou domů a ještě pořád se vypořádával s tím, jaké je to být zase střízlivý, což bylo samo o sobě dost obtížné. I když ne, že by to bylo nějak důležité v porovnání s tím, jak na tom byla ona. Za celé vánoční prázdniny se mnou neprohodila ani slovo a i když jsem se na ni zpočátku těšil, vlastně se mi i ulevilo, když jsem se s novým rokem vrátil zase do školy.

To, co dělali ostatní z týmu jsem vnímal jen napůl a byl jsem tak mimo, že jsem většinu času ani nevěděl, co je za den.

"Nebylo to zrovna tvoje nejlepší období," konstatuje Sam.

"Jo, to asi nebylo," přikývnu.

"Počkej, a nepraštil jsi Stevensona náhodou onehdy do ksichtu, když jsme si házeli na chodbě?" rozsvítí se Samovi v hlavě.

"Nebylo to úmyslný," povzdechnu si.

"To nikdo neříká, ale bylo to minimálně vtipný," zasměje se.

"Musí si o mně myslet, že jsem pěknej blbec," zamyslím se nahlas.

Teď už mi aspoň dává větší smysl, proč si o mně tak rychle utvořil v hlavě obrázek, kterého se nechce pustit. Abych byl upřímný, toho, co dělají ostatní kluci z týmu si většinou nevšímám, protože jsem hodně rychle zjistil, že nemá cenu přesvědčovat je, aby se nechovali jako pitomci. Stejně mě neposlouchají.

Ignoruju je, co to jde, a jediné chvíle, kdy opravdu poslouchám, co říkají, jsou ty, kdy se v šatně bavíme o herní strategii. Na to, jací jsou to idioti, jim to totiž, co se týče famfrpálu, až překvapivě pálí.

"To rozhodně není sám." zakření se na mě Sam, takže mu v odpověď hodím polštář na hlavu.

***

Už ani nevím, proč jsem toho večera poškole, ale vzhledem k tomu, že právě spolu s ostatními z týmu připravuju v kuchyni večeři pro ostatní studenty, soudím, že někdo z party musel zase porušit školní řád.

Naštěstí jsem v práci v kuchyni poměrně zběhlý, takže mi trest na rozdíl od mých spolužáků nedělá problém. Když vidím jejich chabé snahy o to nakrájet zeleninu, připadám si jako učiněný profík.

"Kde ses vlastně naučil vařit ty?" zeptá se mě Edwardova kamarádka Charlie, když si všimne toho, že s vařením nemám takové problémy jako ostatní.

"Když jsem byl malej, vařili jsme s mámou skoro pořád." pokrčím strnule rameny.

Její otázka ve mně vyvolá bolestivé vzpomínky a ačkoliv vím, že ji myslela dobře a chtěla jen nějak vyplnit ticho, nezvládnu jí dát konkrétnější odpověď. Ona to ale naštěstí ani víc nerozpitvává, takže se můžu zase soustředit na úhledné krájení petržele, které mě zvláštním způsobem uklidňuje.