50 Hříchů

3. Hřích - Nemocný vrah

Po pár měsících jsem si našla lepší bydlení, než pronájem od drogového kartelu, který mě zaměstnával. Prý se jim líbil můj potenciál. Jako při pohovoru... Bydlela jsem ve staré opuštěné továrně na okraji města, která byla uvnitř moderně zařízená, a tak se stala na zbytek mého života mou základnou, skrýší i domovem. Práce byla dost nuda - jen vyhrožování, výzvědy a lámání prstů.

,,No tak Reddy, vylez z tý zatracený postele a otevři mi!! Mám pro tebe práci!!" zabušila mi na dveře osoba - podle hlasu Jessica, které byly pečlivě zamknuté a ještě chráněny řetězem, aby se do mého útočistě nedostal nějaký nezvaný host.

S obrovskou nechutí a bolestí hlavy jsem se vyhrabala z teplé postele. Moje bosá chodidla vklouzla do teplých růžových pantoflí a já se vydala směrem ke dveřím. Oddělala jsem řetěz a odemkla všech pět zámků, co byly na dveřích. Za dveřmi stála vysoká blondýna s modrýma očima a smělým úsměvem. Nad mým vzhledem (saténové růžové pyžamo a výraz mrtvého brouka) pouze zakroutila očima a bez pozvání prošla dveřmi.

,,Škoda, že nejsi upír, musela by jsem tě pozvat dál!" zakřičela jsem na ní směrem dovnitř. Odpovědí mi bylo téměř neslyšitelné uchechtnutí.. Jen jsem si flustrovaně vydechla a vydala se za ní.

Když jsem vešla do části místnosti, která představovala moji ložnici, místo teplé postele, na které byla nejméně tuna posmrkaných kapesníčků a několik prázdných krabic od nich, byla postel ustlaná a po kapesníčcích se slehla zem, o krabibích už nemluvě. Přešla jsem k jídelnímu stolu, na kterém byla položená složka. Trochu nemotorně jsem se posadila, ale vzápětí jsem rychle hledajíc kapesník vstala a kýchla jsem. Naštěstí do kapesníku. Z lékárničky jsem si vyndala prášky na bolest hlavy a zapila je čirou vodou. Vrátila jsem se k složce.

,,Takže tě to zajímá?" ozvala se Jess a posadila se k mému čtvercovému jídlnímu stolu, kde jsem seděla i já.

,,Musí mě to zajímat. Je to práce, Jelly. Navíc potřebuju, aby mi konečně začali důvěřovat. Pak si budu dovolit být nemocná a mít práci jednou za měsíc, ale teď potřebuju každou menší prácičku. Ne kvůli penězům, těch mám dost, ale chci dosávat velký ryby, se kterejma si bud moct pohrát. K těm se, ale dostanu, až mi budou důvěřovat a to bude až dokážu vyřídit ty menší." Po svém dlouhém monologu jsem si odkašlala a už s menší bolestí hlavy se začala víc věnovat informacím o mém cíli .

Podívala jsem se na jeho fotografii. Jeho vlasy (teda pokud se to nic dá tak nazvat) byly šedivé, což bylo v jeho věku 32 let výrazně nepřirozené. Na nosu mu seděly brýle obdélníkového tvaru a rty byly na fotce zkřiveny o úsměvu. Jeho oči byly světle ocelově modré a na sobě měl obyčejné sako a košili.

,,Proč to dali zrovna mě? Vždyť si to mohla udělat i ty nebo Aaron.." zeptala jsem se jí, zatímco uklízela linku a vařila mi horký čaj, kterého jsem dnes vypila nejméně litr a už mi lezl krkem. Sice jsem věděla, že aby mi začali důvěřovat budu se muset zatím spokojit s menšími rybkami, ale když jsem byla nemocná..

,,Prý tě potřebují zacvičit. On je jen - jak si sama řekla- malá ryba. Nemá ani bodygarda, takže by to pro tebe mělo být lehké."

Povzdechla jsem si a kývla na souhlas. Zase jsem se začetla do složky. Dali mi čas do večera, takže jsem to musela udělat ještě ten den. Povzdechla jsem si. Nechtělo se mi, ale aspoň jsem to měla mít dřív za sebou.

,,Půjdu se umýt, abych nešla do práce špinavá.. Odvezeš mě?"

,,To se neboj kočko. Kde ho máš oddělat?"